Placebo jsou glam rocková kapela se zpěvákem na
heliu. Neříkejte, že
jsme glam nepotřebovali. Potřebovali. Skupinu,
složenou z Američana/Brita, který vypadá jako holčička,
vysokého relaxovaného
Švéda a bílého Angličana, který
má slabost pro nebílá děvčata, skupinu
řezající
kytary, nezříkající se techniky a ROZERVANOSTI.
Brian už sice není drug-crazed
sex dwarf dávající si cokoli, co se hýbe
nebo bylo vytvořeno v laboratoři, a diskutující
v britském tisku na téma chuť semene. A jeho make-up
přestává být manýrou a
stává se nutností. No a? Placebo jsou stále
sevřenější a lepší. Placebo jsme
potřebovali. Placebo are: Brian Molko, Stefan Olsdal and Steve Hewitt.
Stefana nezajímáte. A když se mu to pokusíte oplatit
a dát mu to aspoň trochu sežrat, uvědomíte si, že vy jste tu bohužel od toho,
aby vás zajímal. A že on to moc dobře ví. Ale nakonec vám dojde, že nejspíš za
špetku toho interestu stojí.
Vaše image vychází z přelomu sedmdesátých a
osmdesátých let. David Bowie, David Sylvian (doufám, že nekecám, mortene)
Stefan: Ne. To, jak vypadáme, vychází z toho, jací
jsme. Nesedneme si a nepřemýšlíme, jako kdo budeme dneska vypadat. A taky jsme
tři různé osobnosti. Brian vypadá tak, jak vypadá, stylizuje se do holky, nosí
make-up a šaty, baví ho to. Steve nosí obleky, protože si myslí, že vypadá jako
Nick Cave and the Bad Seeds. Tak to máme holka, Cave a já? Já nechci vypadat
jako žádný svůj hrdina. Nikdy jsem si na zeď nevěšel plakáty. Možná u nás
vidíte nějaký glam element, ale ve skutečnosti nás glam rock nikdy
neovlivňoval. Jasně, Ziggy Stardust, ale to bylo jen jedno album. Pak šel Bowie
zas k něčemu jinýmu. Neznáme třeba žádný alba T. Rex.
A víte, že ta skladba, kterou jste nahráli na soundtrack
k Velvet Goldmine, 20th Century Boy, je od T. Rex?
Jistě, ale to byla součást scénáře. Já jsem nikdy
jejich fanoušek nebyl a jejich alba neznám. Ale ten film se mi moc líbil.
Mně už míň. Ani jako fanoušek Depeche Mode jsi se
nikdy neoblékal do černé uniformy?
Ne.
Teď nosím hodně černé, ale spíš proto, že
je to
praktická barva. V černé lidi vypadaj líp. A
zvlášť praktická je na turné, tam
je opravdu složité udržet všechno v čistotě. Klidně se
můžete polít pivem. A
když jste nepřetržitě na šňůře šest let, jako jsme skoro
my, takové nuance vám
dojdou. Autobus, koncert, autobus, koncert. Po tomhle turné
si dáme pauzu. Ostatně ne,že bychom se nebavili tohle
turné je nejlepší,
protože je všude vyprodáno a nemusíme hrát
v zavšivenejch dírách v Německu jako
dřív. Dneska jsem se aspoň byl podívat ve městě. Bylo to
jako krok do
minulosti. Připadal jsem si jak v Amadeovi.
Jak to dopadlo s filmem Metal God?
Dostali
jsme nabídku, ale přečetli jsme první dvě
strany scénáře a s díky odmítli. A vyjde ve
svých upjatých džínech a
špičátých
kožených botách Trochu moc do eighties heavy metalu.
Nechceme se stát nájemní
kapelou Hollywoodu. Velvet Goldmine byl speciální,
protože jsme fanoušky
režiséra Todda Haynese. Nechtěli jsme další
hudební film. Obzvláště ne film o
Judas Priest. Nechali jsme to Marku Whalbergovi a Jennifer Aniston. On
hraje
zpěváka. (Mimochodem, film už Eddie
promítá v britských kinech pod jménem Rock
Star. Skutečný příběh zpěváka
neznámé kapely Tima Owense, který nahradil Roba
Halforda v Judas Priest v roce 1996, byl jemně pozměněn kvůli
problémům s
právy. Kromě odhalené chlupaté hrudi pod
křivákem a hára se všichni těší na
scénu, kde se bývalý Marky Mark a stále
ještě Rachel z Friends coby obyčejný
párek z periferie připojí k orgiím
metalových stars.)
Klip k Special K překvapivě neobsahoval žádné
zfetované děti, nýbrž reminescence na filmy jako Fantastic Voyage a Inner
Space. Sci-fi freaks?
Klip je nutné zlo, součást promotion. Ovšem je
pravda, že Brian je hodně do sci-fi, hlavně do Star Treku. Ale u klipů jde jen
o to najít ten nejlepší scénář. Jinak je celkem jedno, o čem to bude. Musí to
být co nejlepší reklama.
Na Black Market Music jste se hodně odvázali, co se
týče elektronických zvuků. Remixy Special K dělal Timo Maas. Mám to chápat jako
vaše budoucí směřování?
No, myslím, dělat elektroniku, byli bychom mnohem
bohatší a mnohem víc cool. Nás vždycky elektronika zajímala jedna z mých
nejoblíbenějších kapel jsou Depeche Mode. Ale Placebo jsou hlavně živá rocková
kapela a pak teprve jsou tu ty vetkané elektronické struktury. Jako v Taste In
Man, v Pure Morning, sekvencery v Haemoglobin. Spíš nás nudí hrát ve stejném
obsazení, a proto hledáme nové způsoby práce. Proto si často měníme nástroje.
Brian může bubnovat, já můžu hrát na klávesy
Vykradli jste v Taste In Man Block Rockin' Beats od
Chemical Brothers?
?
Znáte tu skladbu?
Ne. Teda jo (podrážděně, hehe). Samozřejmě, že ji
znám. Ale to můžete dneska říct o všem tenhle kousek zní jako Sex Pistols,
tenhle jako Beatles.
Jo, jenže když živá rocková kapela vykrádá tři roky
starou taneční skladbu, vypadá to fakt divně. Kdybyste si půjčovali od Led
Zeppelin, ani nemrknu.
Hele, já jsem to prostě napsal.
OK. Tři národnosti v jedné kapele, Brian navíc
vyrůstal v Libanonu a Liberii. Můžete popsat vlivy, které se v Placebo
střetávají?
Eeee uh ae ee jsme bez hranic. Kdybychom vyrostli v
jednom městě, měli stejné účesy a sjížděli jednu kapelu, zvuk Placebo by byl
víc lineární. My pořád pochybujeme o tom, co to Placebo je a kam by mělo jít.
Já jsem ze Švédska, jako malej jsem musel poslouchat Abbu, takže miluju pop.
Depeche Mode. Steve vyrostl s Bee Gees a Eltonem Johnem. Má rád disko. Černou
hudbu Prince, Public Enemy. A Brian je nejvíc ovlivněn newyorskou scénou Sonic
Youth a silné ženy Billie Holiday, PJ Harvey. My moc kytary nesjíždíme.
Maximálně tak Queens of the Stone Age, At the Drive-in, Fugazi, Idlewild. Měl
by ses jít podívat na Sneaker Pimps. Milujeme soul, funk, techno, lidi, jako je
dj Shadow. Vyrostli jsme na old school disku.
Jste populární ve Švédsku?
Ne, Švédsko nás nerado. Neprodáváme tam skoro nic. Je
mi to jedno, nechybí mi to. Jezdím tam tak dvakrát ročně za rodinou. Lidi ve
Švédsku jsou izolovaní. Mají dům a zahradu, ale nemají hospodu nebo bar, místo,
kde by se mohli potkat. Náboženství tam taky zrovna nefrčí, tím pádem se
nepotkají ani v kostele. Mám radši Dánsko než Švédsko. Kodaň je moje favoritka.
Na poslední desce se nečekaně objevily i politické
motivy.
Předtím
jsme měli dost co dělat sami se sebou.
Jakékoli umělecké vyjádření je
politickým prohlášením. My nejsme tak
aktivní
jako Thom Yorke nebo Bono, i když jsme podpořili Jubilee 2000.
Podpořili jsme
legalizaci svazků gayů a lesbiček ve Španělsku. O rovná
práva pro gaye a
lesbičky se dost zasazujeme. Během roku nás čekají
benefity pro děti bez
domova. Nejde o žádný ucelený program,
spíš sem tam něco. Asi toho bude
přibývat, jak budeme stárnout. To by asi udělal
každý.
Mluvíte Brianovi do psaní textů, nebo je to čistě
jeho záležitost, celý pocit dělá on?
Text
přichází vždycky na konci, na hudbu. Já se
Stevem pak kontrolujeme kvalitu. Někdy má Brian blok, tak se
pěkně všichni
posadíme a pomůžeme mu. Předtím, než jsem začal
hrát v Placebo, psal jsem si
písničky kompletně sám, ale nenazýval bych se
textařem. Spíš jsem až trapně
špatnej. Nemám pocit, že bych to chtěl ještě někdy
dělat. Ani mi nevadí, že je
Brian vepředu. Lidi si samozřejmě spíš spojí
náboj kapely s texty než s basovou
linkou. Ale mimo pozornost médií fungujeme jako
pevný celek tvořený
rovnocennými jedinci. Brian má jen silný
názor a větší hubu.Což neznamená, že na
některých místech desky nemůžu
já vyjadřovat třeba naštvanost.
Nechci vám už nutit, že někoho kopírujete, ale nezdá
se ti, že jsi se hodně učil od Petera Hooka z Joy Division a New Order?
No, možná proto, že je ta moje basa taková rytmická a
melodická. Možná je to i tím, že je tak vytažená dopředu. Basa je skvělý
nástroj a Brianovo umění hry na kytaru není příliš pokročilé neví ani, jak se
jmenují struny, nikdy ho nikdo hrát neučil, což je skvělý, protože hraje po
svém. Proto a proto, že ve třech je tam prostě pro basu víc prostoru. Já jsem
původně kytarista. Vlastně nevím, co jsem, ale rozhodně jsem víc kytarista než
basák. Když jsem potkal Briana, on hrál na kytaru a mně zbyla basa. Už předtím jsem
hrál i na klavír a bubnoval, takže mi to bylo celkem jedno. Mám dojem, že basa
je hrozně podceňovaný nástroj a že Joy Division jenom našli způsob, jak ji
správně použít. (Bohužel mi začne vyprávět o své nové červené base, která je
něco mezi basou a kytarou a basou, trochu jako čelo ale my nejsme Muzikus, že?)
Brian
je první textař, který dostal do písničky
císařský řez a postavení gayů
závislých na heroinu v Lucembursku. Mohl by být
tiskovým mluvčím Kostěje Nesmrtelného.
Všechno umí okecat, rozkecat a ještě se
tvářit, že s vámi vlastně souhlasí, i když
tvrdíte, že jim vizážistu dělá Josef
Lux. Klidně bude provolávat známá hesla,
umí být patetický,
přemýšlivý, ví, kam
má dát důraz, a ví, jaké věty
použít. Umí v tom chodit, hraje svoji roli a baví
ho to. Moc. Přesto nebo proto má takové dětské
nadšenecké kouzlo a vy nemáte
pocit, že hovoříte se zpěvákem a přesně za dvacet minut
vás lidé od firmy můžou
vyhodit v půlce věty a jemu to bude úplně jedno a dá si
poslat dalšího.
Single-serving friend, he is.
Ne, díky. Nemyslíš
si, že nejlepší věc, kterou bys mohl pro svou kariéru teď udělat, by bylo
umřít?
Brian: To je úžasný
způsob, jak začít rozhovor! No,
možná, ale pak bych tu nebyl a nemohl si to užít.
Možná je to to nejlepší pro
jakoukoli kariéru. Určitě by to vystřelilo prodeje desek ke
stropu. Ale já mám
moc rád život. Opravdu hodně. Lidi si to možná
nemyslí, protože ve své hudbě
řešíme takové složitosti, ale musejí
pochopit, že to je určitý proces katarze.
To, že děláme hudbu a jak ji děláme, nám umožňuje
žít jako šťastní lidé.
Protože ven vypouštíme velkou část
negativních pocitů, které v nás
přežívají.
Nás tři jako lidi spojuje nesmírná chuť do života
lust for life. Abych citoval
Iggyho. A navíc hudební průmysl a umění jako celek
prostě nepotřebují další
tragédii jako Janis Joplin, Billie Holiday nebo Kurt Cobain. Na
tom ve
skutečnosti není nic romantického, to je zbytečné
zahození úžasného talentu. A
je to neskutečně tragické.
Ale romantické to je.
Ano, ale jen zvenku. Uvnitř to je pouhá skutečnost.
Když slyšíte, že muzikant, kterého respektujete, zemřel ať z jakékoli příčiny,
při nehodě, kvůli životnímu stylu je to velmi, velmi smutné. Já, já nechci, já
chci, chci tu ještě nějakou dobu být.
Nevadí ti, že zestárneš?
Ne, chci se dívat dozadu a říkat si Měl ses dobře,
dělals, cos chtěl. Chci, abych se mohl usmívat,
až budu starší.
Myslíš, že kdyby ses teď podíval na svůj dosavadní
život, že by ses usmíval?
Smál bych se. Rozhodně. (Směje se. Vesele a
spokojeně. Se šibalskou jiskrou, která bourá ne moc dobře nanesenou tlustou
vrstvu tmavšího make- upu)
Kde je tedy ten odhodlaný sebedestruktivní prvek,
který mám ve vaší hudbě tak rád?
To je asi reflexe mé excesivní nátury. Potýkal jsem
se spoustou věcí během kariéry a vůbec během života. Byl jsem někým, kdo musí
všechno sám vyzkoušet, a také někým, kdo vždycky zajde moc daleko, než se
uklidní.
A dneska jsi někým jiným?
Nemůžeš
být tou samou osobou, kterou jsi byl, jako
když ti bylo dvacet, když je ti osmadvacet a těší se na
tebe třicítka. Hodně se
nacestuješ, hodně se toho naučíš a
máš hodně různých zkušeností. Což
neznamená,
že už jsi skončil s učením. Skončit s učením
znamená být mrtvý.
V interview v Ray Gunu v roce 1998 jsi řekl,že se nemáš rád.
Mám taková období. Já se moc nesoustředím na své já.
Nejsem egomaniak. Nemyslím si, že jsem ten nejchytřejší.
Jde ti to dohromady s poněkud narcistní image?
Zajímaví lidé jsou plní rozporů. Lidi, které chápeš,
které můžeš shrnout jednou větou, jsou většinou dost nudní. S takovými se
nechceš moc zahazovat, protože se od nich nemůžeš nic dozvědět. Fascinující
lidé jsou plní rozporů.
V Commercial For Levi je verš Youre the one whos
always bruised and broken. Původně jsem myslel, že to je ironie, ale zdá se, že
se opravdu lituješ.
Ano, to je píseň o mně z pohledu kamaráda. To není
ani pro- ani protidrogová písnička. Říká jen: Buď opatrný. Buď opatrný. Byly
časy, kdy jsem dělal špatná životní rozhodnutí a měl jsem to štěstí, že jsem
měl dobré přátele, kapelu a další, kteří mě chytli za flígr a řekli mi: ,Hele,
chlape, jsi můj kámoš, mám tě kurva rád a nechci, abys kurva umřel. Jestli
takhle budeš pokračovat, je tu velká šance, že už nebudeš pokračovat vůbec. A
to nechci. Za to jsem vděčný.
Co říká tvoje matka na sex, drugs and rocknroll
image, kterou v médiích máš?
Nejsem si jistý, jestli si toho všímá. Asi raději ne.
Vytěsňuje to.
Takže ji v Blue American nezdravíš?
To může být pro mou mámu nebo pro mámu někoho jinýho.
Je to trošku obecnější. Ale ten song je určitě nejnižším bodem alba. Tam jsem
nejvíc v depresi.
Byl jsi fanoušek Davida Bowieho?
No jasně. S tou hudbou jsem vyrůstal a tenkrát to
jinak nešlo. Bylo to všude. Pamatuju si, jak jsem viděl klip k Ashes To Ashes,
když jsem byl úplně malý. Udělalo to na mě fakt dojem. Zvlášť proto, že to
nasralo mou matku, která je dost konzervativní a pobožná. Hrozně se mi líbilo,
Honky Dory, Low, samozřejmě jsem byl Ziggy Stardust.
Teď jste se potkali, dokonce jste spolu natočili
verzi vaší Without You Im Nothing.
Jo, těch moc nevyrobili, byla to limitovaná edice. To
bylo dobrý, jednou mi zavolal a říká: Já kurva miluju tuhle písničku a napsal
jsem k ní vlastní part na harmonium. To bylo skvělý! Tou dobou už jsme byli
přátelé, (rozplývá se) jezdili
jsme spolu koncerty asi tři roky, dělali jsme
předkapelu na turné k 1. Outside i Earthling, vídali jsme
se vždy jednou za pár
měsíců, hráli jsme na jeho narozeninách a společně
na Brit Awards, seznámil nás
se svou ženou a dětmi Takže už jsme byli spolu docela v pohodě, ale
stejně je
to ohromná pocta, když ti taková legenda zavolá a
řekne: To je rozkošná písnička, můžu si ji
zahrát?
Kurt Cobain zpívá Never met a wise man, if it was a
woman a Manic Street Preachers I wish I was born a girl, not this mess of a
man. Nemáš pocit, že by ses radši narodil jako holka?
Jasně. Určitě. To by bylo úžasný. Skvělý, protože
muži jsou tak snadno manipulovatelní. Bylo by to fakt dobrý, užíval bych si být
rock chick. Ale holky by ti stejně řekly: Chlape, ty bys ve skutečnosti holka
bejt nechtěl, protože není o co stát. Máme to těžký a ještě pořád musíme
bojovat se společností. Vždycky jsem obdivoval silné ženy v hudbě. Janis
Joplin, Billie Holiday, PJ Harvey, Patti Smith, Kim Gordon, Kim Deal, Courtney
Love. Vždycky mě přitahovaly silné ženské osobnosti. Takže chápeš.
Neměl někdo někdy problém s tím, jak vypadáš? Fred
Durst z Limp Bizkit tě prý nenávidí
To
spíš jen Fred Durst má se mnou fakt
problém. Jak
říká Bible, pokud se hádáš s
bláznem, staneš se jím. A to je v zásadě
vše
ohledně těhle lidí.
Setkali jste se osobně?
Ano. Nebylo to zrovna příjemné setkání.
Nechtěl tě zmlátit?
Ne, on není zas až tak tvrdej.
A Nicky Wire z Manic Street Preachers?
Nikdy
jsme sice neměli možnost spolu mluvit, ale on
má nějakou zálibu ve vláčení mě tiskem.
Já sice nebyl fanoušek Manics, tedy
jejich hudby vždycky mi přišla jen o stupínek vedle Bon
Jovi. Ale enormně mě
zajímala osobnost Ritchieho Edwardse a vše kolem jeho
zmizení. A vida, další
tragédie rocknrollu. On psal texty, za kterými bylo hodně
přemýšlení. Nicky
Wire má ovšem s námi neustále nějaký
problém. Ale co, ať jde do prdele. Jestli
chce mrhat energií na tohle jeho problém. Měl jsem
dojem, že byste k sobě mohli mít blízko. Mně je
celkem jedno, on má problém. Ale možný je, že
když potkáš někoho, kdo je ti až příliš
podobný, asi spolu moc nevyjdete.
Deklarujete, že jste proti násilí. Jak s tím jde
dohromady slogan dope, guns, fuckin' in the streets ve Spite and Malice?
To je slogan White Panthers. Komunity, ve které žili MC5. Jejich manažer byl aktivista a založil tuhle stranu. Původně to ovšem bylo dope, rocknroll, fucking in the streets. Někdy během let to takhle zdegenerovalo. To byla moje reakce na protikapitalistické demonstrace v Londýně na Prvního máje. Otevřel jsi noviny a tam byl Winston Churchill se zeleným čírem. Vymlacovaly se McDonaldy, lidi zas po osmdesátých a počátku devadesátých let, což bylo jen o penězích a ahoj Jacku, mám se skvěle, uf vyšli do ulic, aby vykřičeli svou nespokojenost. Já nevěřím v přímou násilnou akci, ale tohle bylo jasné znamení WTO, že lidé jsou velmi nespokojení. Vzali si ulice zpět, asi to byl jediný způsob, jak vyburcovat společnost, která je tolik zaměřená na peníze. George W. Bush klidně nechá životní prostředí být, čistě proto, že to není ekonomicky výhodné! Tak o čem to kurva je?! Z toho je mi blbě. Ať žijeme v demokracii nebo ne, musíme se ptát, jestli vládnou vlády, nebo nadnárodní korporace. Všechno je teď o penězích. Vždyť to vidíme jen na hudebním průmyslu. A to může přinést jen negativní věci, pro životní prostředí, pro společnost a pro budoucnost.
Přichází dobře naladěný Stefan: Ten si nás dává
postupně.
Brian: Cože?
Stefan: Teď mluvil se mnou.
Brian: Fakt? (ke mně) Ó ty děvko! (všeobecný smích)
Někde jsem četl, že jsi koupil obraz od Andy
Warhola...
A že mi ho dal.
Fakt? Je hodnej.
Ne, ale prodám ti ho, jestli chceš. Jeden ti prodám.
(zpět ke mně) To byla úžasná zkušenost. Koupil jsem ho v aukci přes telefon.
Trvalo to asi minutu a půl. Divný. Celá scéna kolem The Factory mě fascinuje,
Velvet Underground, Nico, všechno to šílenství, které se v New Yorku
odehrávalo. Něco jako antihippie hnutí. MC5, the Stooges, Factory v New Yorku a
v San Francisku flower power, Joan Baez, Peter Paul Mary. To mě nikdy nebavilo.
Proto si cením všeho z tehdejšího New Yorku. Warhol je fascinující postava. A
vlastnit kus historie umění je cool.
Ty jsi sexuální ikona.
(Potěšeně, leč jakoby odmítavě) Pchůůůůů. To ať
řeknou jiní.
Jaké to je?
Je to divný. Divný. Nechodím a neukazuju se, nemyslím si, že jsem princ. Když ráno vstanu, podívám se do zrcadla, vidím včerejší make-up a vlasy všude, neřeknu Ahoj, sexuální ikono! Spíš Ahoj, ty sráči!
Stefan se mezitím převléká z kalhot do tmavé sukně ke
kotníkům. Má chlupaté nohy. Steve něco zobe z talíře. Zdají se mi trochu
osamocení, ti tři.