Placebo - Medicína pro outsidery

zdroj: Report 12/04,text Filip Tomášek

 "To video musíš vidět", volal mi jednou nadšeně kamarád. "Nechytil jsem název, ale nějaká holka v kůži se tam prochází pos těně mkrakodrapu!" Klip Pure Morning tenkrát ohlašoval album Placebo a tou "dívkou" nebyl nikdo jiní než Brian Molko (32). Zpěvák, kytarista a ten, který svým vzhledem zmate téměř každého. S potěšením tak činí už skoro deset let.

Anglický leden roku 1997 začal neslibně. V Londýně panovala šílená zima, doprava vázla, lidé se mračili, zamrzl dokonce i slavný Big Ben, který měl tradičně o půlnoci ohlásit Nový rok. Koncem měsíce naštěstí mrazivou atmosféru rozřízl jiný zvuk, taktéž oznamující nástup nové éry. Tehdy nepříliš známé skupině Placebo vyšel singl Nancy Boy a okamžitě vzbudil senzaci. Řezavý riff, nekompromisní text, podivně vysoko posazený hlas i zvláštní osobnost hlavního protagonisty rozehřály zkřehlé fanoušky i lačné novináře. Britská scéna totiž dlouhodobě miluje podivíny. A jelikož o Morrisseym nebylo právě moc slyšet a Brett Anderson ze Suede už se okoukal, androgynní Brian jménem holko, pardon, Molko, otevřeně zpívající o drogách, nevyhraněném sexuálním apetitu a depresivním mládí byl vítanou celebritou.

Kromě jeho záliby v make-upu, nezbytném černém laku na nehty a dámských kožených kalhotách ovšem kritiky zaujala i jeho hudba. Lehce disonantní, garážově špinavé kytary, ovlivěné Sonic Youth nebo Pixies, puková údernost Nirvány a k tomu cit pro silné, až popové melodie ve stylu milované PJ Harvey. Přidejte velmi osobní a ironické texty a vyjde vám rychle se rodící nová hvězda. K přechodu skupiny z klubové ilegality do obřích sálů tentokrát výrazně pomohl i David Bowie. Pozval skupinu na oslavu svých padesátin a nabídl jí společný koncert v newyorské Madison Square Garden. Debutové album, pojmenované jednoduše Placebo, mizelo z pultů vzrustajícím tempem a fanouškovské stránky se začaly plnit stovkami vyznání typu "deset důvodů, proč miluji Briana Molka". Z pohledu lékařského dalo by se říci, že to nebylo zdaleka poprvé, co placebo opravdu zafungovalo.

Díky za každé nové ráno
Kromě krátkého, přechodného období kolem vzniku první desky, kdy bicí nástroje obsluhoval Brianův přítel z dětství Robert Schultzberg, působí nadnárodní fotogenické trio po ceou dobu ve stabilní sestavě : vystudovanému herci s americko-skotskou krví Molkovi sekunduje na baskytaru švédský Stefan Olsdal a paličky třímá Angličan Steve Hewitt. A zatímco na CD Placebo byla prakticky veškerá tvorba v režii půvabného kytaristy, k autorství skladeb na následujícím Without You I´m  Nothing přispěli rovným dílem i zbylí dva krasavci ("Jsme takoví Boyzone nezávislé scény," směje se Brian). I když si album stále zachovává typickou zvukovou i textovou naléhavost, je celkově propracovanější a dospělejší. "Minulá deska byla plná vzteku, mladického vzdoru a sexuálních narážek. tahle je o hodně introvertnější, melancholická, všímá si spíše důsledků než příčin. Když se ráno probudíte, z hezkého večera totiž často zbydou jen vzpomínky a zklamání."
No, snad nebude tak zle. Prvním signálem dospívajících Placebo je zmíněná Pure morning, dle svého autora příběh o tom, jak hezké je najít v nouzi přítele. Ve studiu se mezitím zastavil i hodný strýček Bowie, aby si s Brianem zazpíval titulní píseň Without You, I´m Nothing ( s touto verzí se pánové pochlubí pouze na singlu a poté ještě živě při předávání Brit Music Awards.)
Další známkou nadhledu a zmoudření je radikální změna Molkova účesu. Mikádo prostě muselo zmizet "protože už mě nebavilo potkávat všude samé dvojníky." Správně, image je nanic, nejdůležitější je hudba. A protože album je experty i laiky přijato s nadšením, skupina se po pilném předskakování U2 či sebeparodujících Sex Pistols vydává konečně na samotné turné. Sklízejí úspěchy na všech důležitých kontinentech a jsou shodně milováni všemi pohlavími. Že by nová hudba pro masy, Briane ? "Ne, to v žádném případě. Naše muzika rozhodněnení určena nějakým komerčákům. Je to hudba pro outsidery, kterou hrají outsideři. Naše koncerty jsou jako shromáždění podivínů a černých ovcí. A tak se mi to líbí."

Duchové pod pultem
Blížící se milénium ovšem vyžaduje nové přístupy a postoje. Elektronikou ovlivněné třetí album Black Market Music (Hudba z černého trhu) je zvukově temnější a kromě klasicky rozervaných veršů o ztracených láskách (Taste In Men) , se sebekriticky obrací i do vlastních řad. Pánům navíc pomalu táhne na třicet, kapela má za sebou první hektickou pětiletku, nedá se nic dělat, je třeba preventivně zabilancovat.
Slovo má opět přednosta altertnativní kliniky, doktor Molko : "Dříve jsme žili nadoraz, postupně se zabíjeli, občas se mi stalo, že jsem usnul s make-upem na tváři, bylo to šílené. Vyzkoušel jsem všechno možné, užíval drogy nesprávným způsobem (tedy, rozumějte, co se má šňupat se vpichuje atp. - pozn. autora) a obracel do sebe půl lahve whisky před každým vystoupením. Naštěstí mám kolem sebe pár lidí,kteří mi včas naznačili, že takhle bych to na téhle planetě už dlouho nevydržel."
Přesně o tom je například skladba Commercial For Levi, pocta zvukaři Levimu, který rázným zásahem několikrát doslova zachránil Brianovi život. Nová filozofie je tedy jasná : "Chceme se hlavně věnovat hudbě, dávat ze sebe to nejlepší a soustředit se na umění. Jedině umění totiž dokáže zachytit společnost takovou, jaká doopravdy je. A navíc bych se rád dožil sedmdesáti."
Zatím posledním albovým počinem je jejich loňská nahrávka Sleeping With Ghosts, čímž jsou mínění hlavně duchové starých vzpomínek, kteří nás pronásledují nejen ve snech. I přes naostřenou naléhavost singlové Bitter End přináší čtvrtá kolekce spíše zklidnění a vnitřní náboj vychází právě z balad a středních temp. Slušelo by se zmínit, že o jeden z remixů skladby English Summer Rain požádali Placebo i našeho Jana P. Muchowa.
Škoda jen, že pro jeho velmi povedenou verzi se nenašlo místečko také na čerstvé kompilaci těch nejdůležitějších momentů dosavadní placebí kariéry.

A ještě k jednomu zajímavému generačnímu setkání nedávno došlo :v rámci závěrečného koncertu světového turné , v londýnském Wembley Arena, požádal začátkem listopadu Molko přítomné, aby přivítali " Jediného člověka,který používá více make-upu než já!" Na pódium se vzápětí dostavil Robert Smith z The Cure, ochotně vypomohl s Without You I´m Notnihg a asisstoval při společně odzpívané, nesmrtelné Boys Don´t Cry.
Placebo, jakožto lék, který pomáhá pouze symbolicky, se tak symbolicky stal součástí léčby (Cure), která funguje spolehlivě. Dojemná tečka. Kapesníčky ven.
Po perné dekádě si nyní Placebo, už jako jedna z nejrespektovanějších stálic britské a světové scény, dovolili sladkou dovolenou a další aktivity ohlásili až na rok 2006 (možná pod heslem všechno na Mars). Mezitím, co budou zaslouženě odpočívat a věnovat se "konečně taky normálním věcem" (Brian), nezapomeňte, že placebo už ze své podstaty neuškodí. Užívejte tedy jejich zvukové lektvary vnitřně, pravidelně a ve větším než malém množství. Ministr zdravotnictví tentokrát nevaruje.