NME Interview - listopad 1995 - 1995 New Musical Express

Brian Molko zůstává sladký i ucouraný i uvnitř London´ Kings Cross Splash Club. Jeho skupina Placebo před 30 min. opustila podium a A&R stále ještě nevyprádnili prostor. Zatímco je Molko naskáklý slávou, jeho basista a bubeník se již vykradli do baru na pití. Už mají dost.
Fronga mizí a Molko se opírá o zeď, je rád, že výslech už je u konce. Pak se další chlapík z A&R přikrade blíž. "Byli jste skvělí" říká. Jsem rád, že jsem vás viděl. Úplně jste mě dostali." Miliony zatracených A&R říkají celé měsíce to samé.
Molko nasadí plastický úsměv, vyslechne si nesourodou řeč a pak se omluví, že už opravdu musí jít.A&R chlapík zašmátrá po jeho ruce, aby mu s ní potřásl, bohužel strčí zpěvákovi do skleničky s pivem. Pak zpanikaří :" Moc se omouvám, přinesu ti jiné" říká. Ale Molko se stále usmívá a zamává mu na rozloučenou. Pak se otáčí ke svému tiskovému mluvčí, kopne rozbitou skleničku proti zdi a dá průchod svému prvnímu  hvězdnému rockovému výbuchu.
Plně zařve : " BLBEC!"
Placebo pochází z Luxemburska, Švédksa a Londýna. Překvapeni? Není důvod. Basák Stefan Olsdal se s bubeník Robertem Schultzbergem setkal ve švédské škole. Olsdal pak přešel do americké školy v Luxembourgu, na které se s ním setkal Molko. Sice se pak rozešli, ale po letech dostali opět šanci, to když se setkali u zastávky metra v Londýně. Rozhodli se založit kapelu. Schultzberg přiletěl ze Švédska a 23.ledna si poprvé společně zahráli v covent Garden´s Rock Garden.
"Studoval jsem drama v Goldsmiths" říká Molko.
"Skutečně jsem neměl jiný domo" přitakává Schulztgerg.
"Myslím, že všichni jsme tak trochu mezinárodní" dodává Osldal.
První, co se dalo o Placebo poznamenat, je, že jejich skladby zní temně, zadumaně až chorálově. "    Nejvíc se mi líbí umění, které mě se mě emocionálně dotkne." říká Molko . " Doufal jsem, chtěl jsem dělat odbu, která s lidmi pohne a dovolí jim vnímat. Víte, hudba je trýznění, je  velmi introspektivní a osobní ."
Druhá věc jsou tety. "Od narození jsem se začal rozkládat" nebo "Dvě díry v papírovém sáčku, nejlepší soulož, co jsem kdy měl" (Nancy Boy).
"Lidé se táří, že jsme snadná záležitost." říká Molko "Podstata hraní  s hudební kulisou, věci ,teré mě vždy zajímaly, to co mě tvoří - ty velmi zranitelné pozice, které jsou možné, sledování, co to přináší, to vše je lepší, než když se snažíte být násilnický a drsný."
A tak Placebo čeká žhavá kariéra.
"Myslíte si, že je to váš sen a tak se bojíte skutečnosti, že někdo ten sen zničí, to je strašidelné", přemýtá Molko. "Ale musíte se na to podívat z jiného hlediska, aby jste byli pak schopni sami se sebou žít. Když se snažíte splnit své sny a ono to nefunguje, pak se stáváte obětí, můžete si alespoň říct, že jste to zkusili. Je to risk. Ale musí to přijít popořadě, musíte do toho vložit své srdce a musíte za sebou spálit všechny mosty.

A Placebo se dívají, jak hoří.

Je těžké spolknout prášky celé
Jsou Placebo skutečně náhrada britského popu? Možná ne. Spíš jen další náhradníci vystupující v této šarádě. Vzhled, jaký už tu byl, zpěv jako na prášcích , tříčlenná skupina s  texty založenými na anrogynitě a depresích.

Frontman (žena?) Brian Molko obléká těsné, přiléhavé a nablýskané obleky, zdobí svou tvář nánosem  make-upu. Se svým strhaným, vysoko posazeným hlasem se utápí v bolestivé agonii nepřehlénutelné mnohoznačnosti.Nebo možná  jeho nalakované nehty a  kvílící postesky jsou pokusem jak pošpinit osud, jak  uniknout z dotěrného světa a   rozškatulkované reality. To by mohl být poslední  tah této hudební skupiny, neustálé miluji-a- nenávidím "Kdo jsem?" .

Vezměte si "Teenage Angst", druhou skladbu na prvním stejnojmenném albu Placebo. "Už o narození jsem se začal rozkládat / nic není, jak bych chtěl" zpívá Molko. Texty přechází  v obrázky, ječivá melodie spíš připománá jméno vydavatelství této skupiny - Elevator Music (výtahová hudba).  Dalo by se to posouchat během snově nesmyslného chmurného deštivého dne, když frčíte po ulicích zasaženi městským úpadkem.

Placebo sami o sobě pochází z typický zachmuřeného jihu Velké Británie - města zvaného Lodnýn. Ale nikdo z nich není Angličan. Američan narozený v Lucembursku - Molko , a dva Švédi Stefan Olsdal u baskytary a Robert Schultzberg za bubny. Obrovské postavy, které umocňují drobnost malé postavy Molka.

Jako zpěvák, textař, kytarista a transvestita, vlastní Molko většinu trumfů. Píše zvrhlý chytlavý pop - odrážející v sobě abnormalitu jeho vlastního světa plného depresí a drogových úniků. Molko a jeho šedí společníci, zastřené přízraky,vyprahlé sebeodsuzování, smysl pro černý humor a negativní postoj k církvi, harmonická hra kytar.
To vše se to zdá přirozené,ačkoliv Placebo zůstali pouze někde v půli cesty. Možná jen čekají na most , který je převede do budoucnosti. V této době a na tomto místě je to přesvědčivé. Ale je tu ten nepříjemný,podivný pocit, že by to všechno mohl být jen podvod.