Vcházím do pressroomu a vědom si nedostatku času, rychle představuju sebe i náš magazín a chystám se k rozhovorové rychlo-smršti s basákem Stefanem Olsdalem, ten mě ale přerušuje: "Máte webmagazín, kde zároveň prodáváte hudbu?! To je zajímavý. Je to v podstatě další krok k tomu, aby z hudebního businessu vymizely původní nahrávací společnosti. Fakt zajímavý." Kdybychom tak měli víc času, říkám si. Čertužel, máme jen pár minut, a tak nezbývá než se rychle začít ptát...
No, o ničem takovém jsme nemluvili. Neměl bys věřit všemu, co se píše na internetu. Objevuje se tam spousta hovadin a tohle je jedna z nich.
Když
porovnám vaše koncerty a studiový nahrávky,
přijdou mi vaše živý vystoupení o něco
autentičtější a, řekněme, silnější co se
prožitku týče. Nemáte v plánu vydat k
vašemu aktuálnímu tour živé DVD?
Na DVD jsme vydali
záznam našeho koncertu z Paříže Soulmates Never Die, kterej se uskutečnil v
rámci turné k předcházející desce Sleeping With
Ghosts.
Vydání dalšího DVD se určitě
nebráníme, ale pokud k tomu dojde, bude to muset
být opravdu speciální koncert. Třeba v
nějakém himalájském chrámu nebo tak něco...
:-)
Během loňského rozhovoru v rámci United Islands of Prague, řekl váš
bubeník Steve něco v tom smyslu, že internet odhaluje temné stránky lidského
charakteru. Co si o tom myslíš ty?
Tohle, že řekl, jo. To je na něj dost hluboký :-). Určitě je to
jeden z aspektů internetu. Na síti můžeš dělat
tisíce věcí, a stejně tak na ní najdeš
tisíce lidí, kteří se jen neskutečně nudí a
řeší naprosto absurdní věci. Internet jako
takový je obrovský fenomén. Fenomén velice
mocný a neskutečně zajímavý. Myslím, že je
to ta nejvyšší možná demokracie
vyjádření se. Kdokoliv může napsat cokoliv. Tím
pádem najdeš spoustu nesmyslů, ale taky mnoho velice
zajímavejch věcí. Lidi tam píšou o
umění a hudbě, o níž jsi v životě neslyšel, a
kdyby nebylo internetu, tak ani v životě
neuslyšíš. Na webu je téměř až
přespříliš informací, je jich tolik, že bys mohl v
jeho ulicích a uličkách strávit celý život.
To, o čem mluvil Steve, se týká nejspíš
fanatických fanoušků. Lidí, kteří jsou
schopni využít internet jako nástroj k tomu, aby někoho
sestřelili nebo mu ublížili zlými řečmi. Určitě
víš, o čem mluvím. Internet se holt dá
využít buď k dobrejm věcem - nebo ke špatnejm...
A tvůj osobní vztah k internetu?
No, přiznám se, že se na něm stávám trochu
závislým. Strávíme spoustu času na
letištích nebo po hotelích a všude je
internet, teď ho máme dokonce i v našem tourbusu. Je s
náma prostě pořád. Takže, když máme chvíli,
hodím se online, otevřu si poštu, podívám
se, co je novýho na iTunes, skrz GoogleEarth mrknu, kam jedem,
nebo si s někým pokecám messengerem. Internet je tak pro
mne v jistým slova smyslu přítel - a zároveň je to
někdo, kdo ti dá informace, který potřebuješ nebo
hudbu, kterou chceš poslouchat. A když si chceš něco
koupit, použiješ zase internet. Celý svět je v jednom
malém laptopu a to je speciálně pro nás naprosto
úžasný. Neustále jsme totiž daleko od domova a
právě díky netu se s ním můžeme spojit aspoň
virtuálně.
Jsem fakt docela zvědavej, jak to bude vypadat za takových padesát let. Vývoj jde v tomhle neskutečně dopředu a nic není tak daleko, jak se může zdát. Vezmi si třeba Skype. Před dvaceti lety jsme na takovýhle věci koukali ve sci-fi filmech a v životě nás nenapadlo, že se to tak rychle stane každodenní realitou. A teď je to tu. Sedíš na jednom konci světa a povídáš si takřka "z očí do očí" s kamarádem, který je na míle daleko, a to všechno zadarmo. Je to absolutně fascinující...
Jak se ti pak pozdává digitální prodej hudby po internetu a jaký vliv si
myslíš, že to bude mít vliv na hudební business jako takový?
Po internetu kupuju spoustu hudby. Myslím, že pro hudební
průmysl je to jednoznačně cesta kupředu. Stačí se jen
podívat na to, jak se digitální prodeje rok od
roku zvyšujou. Zároveň je to taky záležitost
generační. Lidi mý generace jsou určitě mnohem víc
vázaný na fyzický nosiče, ale myslím, že
čím dál tím víc z nich se od toho
odpoutává. O malejch děckách pak už vůbec
nemá smysl mluvit.
Někdo tvrdí, že pozná rozdíl mezi kvalitou digitální nahrávky a CD. Co ty
na to?
Hele řeknu ti, že když mě někdo posadí před suprový
bedny, pustí mi nahrávku digitální a
klasickou a pak se mně ptá na rozdíl, tak upřímně
říkám, že tak markantní není. Sám
hudbu poslouchám na takových mini bedničkách (udělá palcem a ukazováčkem kroužek a směje se) ve svým hotelovým pokoji
a naprosto mi to tak stačí. Samozřejmě, že se najdou staromilci, který budou
vyzdvihovat analogovej zvuk a poslouchat hudbu jenom z vinylu. Na to říkám:
Fajn, když to chcete dělat takhle, dělejte to tak. Já ale žiju teď a využívám
to, co mi dnešní technologie nabízí...