Na slovíčko se Stefanem z Placebo

Na slovíčko se Stefanem z Placebo

Vcházím do pressroomu a vědom si nedostatku času, rychle představuju sebe i náš magazín a chystám se k rozhovorové rychlo-smršti s basákem Stefanem Olsdalem, ten mě ale přerušuje: "Máte webmagazín, kde zároveň prodáváte hudbu?! To je zajímavý. Je to v podstatě další krok k tomu, aby z hudebního businessu vymizely původní nahrávací společnosti. Fakt zajímavý." Kdybychom tak měli víc času, říkám si. Čertužel, máme jen pár minut, a tak nezbývá než se rychle začít ptát...

Na internetu kolují zprávy o tom, že budete vydávat kolekci b-stran singlů a rarit, co je na tom pravdy?

No, o ničem takovém jsme nemluvili. Neměl bys věřit všemu, co se píše na internetu. Objevuje se tam spousta hovadin a tohle je jedna z nich.

Když porovnám vaše koncerty a studiový nahrávky, přijdou mi vaše živý vystoupení o něco autentičtější a, řekněme, silnější co se prožitku týče. Nemáte v plánu vydat k vašemu aktuálnímu tour živé DVD?
Na DVD jsme vydali záznam našeho koncertu z Paříže Soulmates Never Die, kterej se uskutečnil v rámci turné k předcházející desce Sleeping With Ghosts. Vydání dalšího DVD se určitě nebráníme, ale pokud k tomu dojde, bude to muset být opravdu speciální koncert. Třeba v nějakém himalájském chrámu nebo tak něco... :-)

Během loňského rozhovoru v rámci United Islands of Prague, řekl váš bubeník Steve něco v tom smyslu, že internet odhaluje temné stránky lidského charakteru. Co si o tom myslíš ty?
Tohle, že řekl, jo. To je na něj dost hluboký :-). Určitě je to jeden z aspektů internetu. Na síti můžeš dělat tisíce věcí, a stejně tak na ní najdeš tisíce lidí, kteří se jen neskutečně nudí a řeší naprosto absurdní věci. Internet jako takový je obrovský fenomén. Fenomén velice mocný a neskutečně zajímavý. Myslím, že je to ta nejvyšší možná demokracie vyjádření se. Kdokoliv může napsat cokoliv. Tím pádem najdeš spoustu nesmyslů, ale taky mnoho velice zajímavejch věcí. Lidi tam píšou o umění a hudbě, o níž jsi v životě neslyšel, a kdyby nebylo internetu, tak ani v životě neuslyšíš. Na webu je téměř až přespříliš informací, je jich tolik, že bys mohl v jeho ulicích a uličkách strávit celý život. To, o čem mluvil Steve, se týká nejspíš fanatických fanoušků. Lidí, kteří jsou schopni využít internet jako nástroj k tomu, aby někoho sestřelili nebo mu ublížili zlými řečmi. Určitě víš, o čem mluvím. Internet se holt dá využít buď k dobrejm věcem - nebo ke špatnejm...

A tvůj osobní vztah k internetu?
No, přiznám se, že se na něm stávám trochu závislým. Strávíme spoustu času na letištích nebo po hotelích a všude je internet, teď ho máme dokonce i v našem tourbusu. Je s náma prostě pořád. Takže, když máme chvíli, hodím se online, otevřu si poštu, podívám se, co je novýho na iTunes, skrz GoogleEarth mrknu, kam jedem, nebo si s někým pokecám messengerem. Internet je tak pro mne v jistým slova smyslu přítel - a zároveň je to někdo, kdo ti dá informace, který potřebuješ nebo hudbu, kterou chceš poslouchat. A když si chceš něco koupit, použiješ zase internet. Celý svět je v jednom malém laptopu a to je speciálně pro nás naprosto úžasný. Neustále jsme totiž daleko od domova a právě díky netu se s ním můžeme spojit aspoň virtuálně.

Jsem fakt docela zvědavej, jak to bude vypadat za takových padesát let. Vývoj jde v tomhle neskutečně dopředu a nic není tak daleko, jak se může zdát. Vezmi si třeba Skype. Před dvaceti lety jsme na takovýhle věci koukali ve sci-fi filmech a v životě nás nenapadlo, že se to tak rychle stane každodenní realitou. A teď je to tu. Sedíš na jednom konci světa a povídáš si takřka "z očí do očí" s kamarádem, který je na míle daleko, a to všechno zadarmo. Je to absolutně fascinující...

Jak se ti pak pozdává digitální prodej hudby po internetu a jaký vliv si myslíš, že to bude mít vliv na hudební business jako takový?
Po internetu kupuju spoustu hudby. Myslím, že pro hudební průmysl je to jednoznačně cesta kupředu. Stačí se jen podívat na to, jak se digitální prodeje rok od roku zvyšujou. Zároveň je to taky záležitost generační. Lidi mý generace jsou určitě mnohem víc vázaný na fyzický nosiče, ale myslím, že čím dál tím víc z nich se od toho odpoutává. O malejch děckách pak už vůbec nemá smysl mluvit.

Někdo tvrdí, že pozná rozdíl mezi kvalitou digitální nahrávky a CD. Co ty na to?
Hele řeknu ti, že když mě někdo posadí před suprový bedny, pustí mi nahrávku digitální a klasickou a pak se mně ptá na rozdíl, tak upřímně říkám, že tak markantní není. Sám hudbu poslouchám na takových mini bedničkách (udělá palcem a ukazováčkem kroužek a směje se) ve svým hotelovým pokoji a naprosto mi to tak stačí. Samozřejmě, že se najdou staromilci, který budou vyzdvihovat analogovej zvuk a poslouchat hudbu jenom z vinylu. Na to říkám: Fajn, když to chcete dělat takhle, dělejte to tak. Já ale žiju teď a využívám to, co mi dnešní technologie nabízí...


Placebo po roce opět v Česku