I když mají jméno, které znamená pilulku z cukru bez
nějakých účinků, Placebo o sobě rozhodně dali v britské hudební scéně i ve
společnosti vědět. Ron Richardson (SPINspy@aol.com)si s Brianem Molkem,
Stevem Hewittem, a s tím tichým Vulkáncem, Stefanem Olsdalem, sedl a
dostalo se mu příběhů hýření a dekadence, ze které mu naskakovala husí kůže!
Tohle by přinejmenším publikovaly britské plátky. Čtěte dál a dozvíte se
skutečný příběh.
SPINonline:
„Takže všichni jste se objevili v Sametové Extázi. Jak k tomu došlo?“
Brian
Molko: „Byli jsme na turné a v Londýně se zrovna obsazovaly role. „Nancy
boy“ byl v té době na vrcholu žebříčků, takže v novinách se neustále
objevovaly naše tváře. Zavolal mi jejich režisér castingu a protože jsem byl
opravdu velký fanda Todda Haynese (režiséra, který natočil Sametovou Extázi,
Poison a Safe), šel jsem na konkurs a žadonil: ‚Prosím prosím, dejte mi nějakou
roli.‘ A od té chvíle se to už řítilo jako lavina. Pak jsme navrhli, že bychom
pro soundtrack nahráli „20th Century Boy“. Pak dostali role muzikantů i Steve a
Stef, takže jsme si to celá skupina společně užívali.“
SPINonline:
„Líbí se ti, když se vidíš na plátně?“
Molko:
„Jo, ale jsem tam tak trochu buclatý.“ (směje se) „Kamera tak tři až pět kilo
přidá.“
SPINonline:
„Jaký je rozdíl mezi tím, když se jde, řekněme, na turné s U2, což je
skvělá podívaná, a nebo s Davidem Bowie? Umím si představit, že Bowie je
podívaná sám o sobě.“
Brian:
„Poslední turné byla prostě paráda.
Nejdřív zahraješ a pak proklouzneš dolů do
první řady a shlédneš všechny ty
staré klasiky. Bylo to zkrátka nádherné. A
s U2 se stávají nezvyklé věci –
máš šanci letět soukromým letadlem.
Hraješ
před zlatým obloukem a tak. Je to taková
multimediální podívaná; když se začnou
předvádět, tak se málem počuráš
smíchy.“
Steve
Hewitt: „Každou noc. Můžeš to vidět pětkrát po sobě a stejně je to sranda.“
SPINonline:
„Vaše první album je svižnější,
zatímco skrze „Without You I’m Nothing“ se
prolínají jemnější tóny. Bylo to
záměrné rozhodnutí?“
Molko:
„Myslím si, že je pronikavější než první nahrávka, jde to víc do extrémů.
Snažili jsme se dosáhnout toho rozdílu mezi jednou písní a další naprostým
divokým nářezem jako je "Brick Shithouse" nebo "Scared of
Girls," a naprostou jemností. Je to definitivně více žalostné a zadumané.
Skrz celou věc se line ústřední pocit melancholie.“
Hewitt:
„Ale přirozené, ne vynucené.“
Molko:
„Neradi to cenzurujeme sami. Vydáváme se tam, kam nás to samo vede. A tak nás
to nějak zavedlo k romantice a zoufání. Without You I’m Nothing je
romantické, ale i zoufalé konstatování.“
SPINonline:
„Námět videa „Pure morning“
odráží zoufalství zvláštním
stylem.“
Molko:
„No, nevím. Při pohledu zpátky mi to připadá
velmi mesiášské, což ovšem nebylo
záměrem. Nemám mesiášský komplex.
Možná napoleonský, ale ne mesiášský.
Myslím,
že původní myšlenka vznikla z toho, že jsme chtěli
udělat něco, co by
opravdu bylo vyplněno napětím a zároveň to bylo
zoufalé. Ale málem jsme se
počurali smíchy, když jsme se dívali, jak
přistávám na té budově…“
Hewitt:
„Molko jako Ježíš – to je přece něco tak směšného.“
SPINonline:
„Zdá se, že vaše album má jakousi dramatičnost. Máte k tomu co říct?“
Molko:
„Ó ano, definitivně.“
Hewitt:
„O všem máme naprostý přehled. O všem.“
Molko:
„Jo, všechny singly, všechny alba.
Míváme setkání, kde probíráme
drobné
připomínky a jednoduše se bavíme o citovém
obsahu písní a jak to ukázat. Chtěli
jsme něco jako singly Smiths , aby jste je viděli a věděli, že
mají určitou
souvislost.“
SPINonline:
„Hodně skupin se opravdu hodně zapojuje do kontroly svého vzhledu.“
Molko:
„To musíte.“
Hewitt:
„Musíte, v téhle době víc než cokoliv
jiného. Máme velké štěstí, že se
nám
tohle podařilo právě v Londýně.“
SPINonline:
„Vaše rozhovory hodně řeknou o vaší osobnosti. Cítíte se jako rockové hvězdy?
Nebo tomu unikáte?“
Hewitt:
„V této chvíli se nikdo z nás necítí jako rocková hvězda.“
Molko:
„Ne. Jen nám to hodně mluví. Ale myslím, že jsme silné osobnosti. Je to celkem
těžké udržet je tam uvnitř, když to, co děláte je prostě exhibicionismus.“
SPINonline:
„Co si myslíte o všech těch skupinách,
které stojí a padají na základě tlaku
médií?“
Molko:
„Lidé jako bratři Gallagherovi – myslíme si o nich, že je to jen párek blbců.“
Hewitt:
„Je to jako ty klony Embrace /skupina/. Existuje prostě souvislá řada skupin,
které opravdu nemusím. Není to dobré ani pro ně, ani pro nikoho jiného. Není to
dobré, ani chytré.“
Molko:
„Dokonce když se jdeme podívat na Verve, které nemám zrovna rád, mě překvapují
lidé v hledišti. Jsou velmi agresivní. Hodně, hodně spratkovití a macho.
Je to fakt divné, vůbec se mi to nelíbilo.“
SPINonline:
„Hodně vašich nedávných rozhovorů se točilo
okolo vašeho chuligánského období.
Tak proč ta slušnost?“
Placebo
(všichni se smějí)
Molko:
„Všichni dnes víc přemýšlíme.“
Hewitt:
„Ne, dnes jen máme kocovinu a proto jsme citliví.“
SPINonline:
„Jak se vyrovnáváte s obrazem
„Větší než život“, který vám
média tak ráda
přiřazují?“
Molko:
„Jsme teď svým způsobem klidnější než jsme
bývali. Pro nás bývaly večírky tím,
čím je rybě voda, fakt.“
Hewitt:
„A taky daleko víc makáme. Spolupracujeme mnohem víc s tiskem, než bylo
našim zvykem dřív. Zdá se, že nemáme čas být rockovými hvězdami.“
Molko:
„Ne, ale tak trochu jsme se chovali jako rockové hvězdy ještě před tím, než
jsme se jimi stali.“
SPINonline:
„Mluvil jsi o tom, že jsi při rozhovorech upřímný; zdá se, že tvé texty a
rozhovory jsou upřímné.“
Hewitt:
„To rozhodně. I tak nám ale mnoho lidí nevěří. Myslí si, že si z nich
střílíme.“
Molko:
„ ‚V žádném případě nemůžete
být takhle otevření. To je nemožné. Jste Placebo!
Jste banda podivínů.‘“(směje se) „Obklopuje
nás taková paranoia: Lidé
z jiných skupin nás potkají a
‚Jéžiši, my jsme se vás tak báli a vy
jste
vlastně docela príma lidi.‘ A nás to pokaždé
překvapí. Říkáme: ‚A co jste si
mysleli, že jsme banda debilů?‘ A oni: ‚Jo!‘ A to
nás opravdu
znepokojuje. Nutí tě to přemýšlet: Co jsem
v posledních pár letech udělal
tak špatného? Jak jsem se choval?“
Molko
a Hewitt: „Trail of Blood and Spunk.“ /Krvavá stopa a Vášeň, citát
z jejich neslavně známého Výběru z Placeba./
Molko:
„Jo, mírná indiskrétnost, co se mě týče. Všimnul sis, že jo?“
SPINonline:
„Britský tisk takové věci miluje.“
Molko:
„Ano, hlavně senzace. NME a Melody Maker mají opravdu hodně rádi bulvární
plátky. Není to opravdová hudební kritika. Když jim dodáte pečlivě promyšlený
argument, setřou z toho vrch a snaží se za každou cenu z toho udělat
senzaci a, víte, rock’n’roll. Naštve to, protože máme hodně co říct a tohle
z vás udělá velmi přízemního, povrchního člověka, což je ovšem velmi
daleko od pravdy.“ (směje se)
(zaměří
se na mikrofon) „Placebo jsou vážní a velmi
hodní. Opravdu.
Děkujéééééééééém…“
Překlad:
Silverin zdroj : www.placebo.greensite.sk