Trojice vedená extravagantním
zpěvákem a kytaristou Brianem Molkem předvedla
profesionální a jistý, nikoli však
upjatý či studený výkon. Z pódia se valila
masivní mašinerie řinčivé kytary, dunivých
basů a precizních bicích, jíž konkuroval
energický a jasný Molkův vokál, a tento soulad ani
na vteřinu neselhal. I refrénové dvojhlasy, o něž se
spolu s Molkem staral basista Stefan Olsdal, zněly přesně a čistě jako
na studiové nahrávce.
A Molko hlasivky
nikterak nešetřil. Pomáhal si při zpěvu tělem i rukama, pokud je zrovna
nezaměstnávaly struny jeho kytary, a jednoznačně na sebe strhával veškerou
pozornost. Kapela přecházela z jedné písničky do druhé až na výjimky bez
slovních mezivstupů, strhující výkon efektně podtrhávala světla. Šťastnou
konstelaci pak završil na poměry Brumlovky neobvykle podařený a průzračný zvuk.
Obecenstvo neskrývalo nadšení a bylo
patrné, že je mu repertoár kapely důvěrně znám.
Zvláště písničkám ze jmenovaného
posledního alba, jehož větší část zazněla,
se hned při prvních tónech dostávalo
vřelého přijetí. Koncert Placebo lze bezpochyby zařadit
mezi to nejkvalitnější, co jsme zaqtím letos na
tuzemských pódiích viděli.