V lékařské terminologii znamená placebo lék, který neobsahuje žádnou účinnou látku a slouží jen pro porovnáni s ostatními medikamenty. Londýnské trio PLACEBO je naopak nebezpečně účinná dávka, smíchaná z amerického alternativního rocku a anglických glam, s kterou se kdekdo snaží srovnávat. Její účinek se dostaví okamžitě, protože se začnete cítit o poznání lépe. O tom se mohli přesvědčit ti, kdo si nenechali ujít čtvrtý koncert Placeba v Česku, tentokrát v Brně.
Kolem sportovní haly na Vodovce se pomalu hromadil dav. Z dlouhé chvíle jsem očima hledal nějaké nancy boys a girls. Když totiž jdete na koncert Placeba, zákonitě se rozhlížíte a očima hledáte nejpodivnjější agroidní týpky s nápadnou podobou hlavní hvězdy večera. Moc jsem jich ale nepotkal, spíš jsem jsem narážel na skupinky škrobených lidí, zřejmě z různých reklamek a píár agentur, co mají lístek zadara a znají tak akorát hitovku „Every you and every me“. Přestávám raději pátrat po placebáckém okultismu a zamířím si to do haly, rovnou pod pódium.
Házím do sebe poslední zkyslý hlt piva a na pódium přichází Brain Molko a spol. Koncert rozjíždí zářivou “Infra Red“ a dráždivou “Meds“ a pod pódiem to začíná vřít. Placebo pokračují ve smršti hitů s poslední desky Meds. Když spustí singl “I Because I want You“, hala už vříská radostí. A Molkovy se začíná roztékat makeup. Kapela měla překvapivě civilní image a působila naoko rozpačitě. Jako by dávala najevo, že má s Brnem své první rande. Dokonce pověstný pozér a exhibicionista, basák Stefan Olsdal má lehce znuděný projev a přezíravý pohled. Koncert ale naplno šlape, čemuž zdatně vypomáhá trojice dalších muzikantů, kteří v podstatě tvoří jakousi doprovodnou kapelu. V hudební branži se jim přezdívá – „The Others“.
Závěrečný a jediný blok přídavků stál opravdu za to. Začalo se parádní coververzí od Kate Bush "Running Up That Hill". Potom se na pětipanelové projekci objevuje poloobnažená baletka s rudým penisem a Brian Molko svým dráždivým héliem vyzívá tisícihlavý dav: „Taste in Men“. Kdo by odolal?! Myslím na to, kolika z nás Molko ten večer popletl hlavu. Rozloučení přichází po téměř devadesáti minutové show s lyrickou skladbou "Twenty Years ago.“ Nádech a výdech. Jemné brnění v konečcích prstů je neklamná známka magického zážitku a kolem mé hlavy prolítnou paličky Stevena Hewita. Good bye.
Text a foto Ende