Placebo 24.6.2006 Branická louka Praha

Nic, co účinkuje, jako kdyby to bylo něco
Chápu, holoubkové a fešáci, že pokud jde o znalost kapely Placebo, tak víte všechno. A když nad tím přemýšlím sám, Placebo jsou pro mě ukázkou všeho, co jsem sám netušil. Když jsem v roce 1996 poprvé slyšel z rádia singl Nancy Boy, tak jsem si ho nahrál na kazetu a nebyl si úplně jistý, jestli ho náhodou nezpívá holka. Vůbec jsem nevěděl, že si o dva roky později naprosto ztotožním jejich album Without You I´m Nothing s trochu pokurveným životním obdobím. A ještě budu v Brianu Molkovi hledat ospravedlnění pro lakování nehtů a připadat si sám jako gender bender. V roce 2000 vyšla deska Black Market Music a mně už to bylo šumafuk, jelikož Molko - který si zahrál na oslavě padesátých narozenin Davida Bowieho - často říkal, jak touží stárnout / nestárnout jako Bowie. "To víš, že jo, Frodo zakrslej", říkal jsem si. "Bowie vynalézá sám sebe znovu a znovu , zatímco Placebo prděj každý dva roky stejnou desku." Ovšem jsem nevěděl, že v roce 2003 vydají album Sleeping With Ghosts, a já si vzpomenu na Without You I´m Nothing a začnu tvrdit, že Placebo vždy podávají tu nejpřesnější reflexi věcí citu a lásky v současné pop-music - neidealizovanou a elegantní zároveň. Deset let od prvního poslechu Nancy Boy je pryč, Placebo mají nové album Meds , stáhl jsem si ho - pochopitelně. Atmosféra i city zůstaly, z psaní textů se vytratil slovník cizích slov. O tom mluvit nechci. No a ? Znáte to, normálně je mi u poslechu nových alb interpretů, které sleduji dlouhodobě, trapně. Buď se stydím za ně, kam až dospěli, nebo za sebe, že jsem tohle kdy měl rád. Vážně bych netušil - už podle plakátů v dětském pokoji, kde jsem Nancy Boy slyšel prvně - , že zrovna Placebo bude kapela , která mi po deseti letech zbude. Beze studu. Jsou Placebo pořád placebo, nebo už jsou Meds medicína? Pitomá otázka pro efekt slov. Poslední červnovou sobotu půjdu na Placebo na Branickou louku. Už proto, abych si zase cosi uvědomil.