Dekadentní kouzlo glam rocku a androgynní lascivnost frontmana Briana Molka spolu s heroickou polonahotou basáka a kytaristy Stefana Olsdala najisto přebily značně ujíždějící rytmiku.

Možná i v tom bylo kouzlo - ve chvíli, kdy na větších koncertech málokdy narazíte na kapelu, která by hrála bez clicku (což je obdoba metronomu udávající bubeníkovi do sluchátek rytmus, aby byly skladby zesynchronizovány se samplerem), předvedli Placebo čistou živočišnost.

V kontrastu k tomu si prý sám Molko coby předkapelu vybral domácí elektronickou špičku Ecstasy Of St. Theresa, jejíž krátký kompaktní set byl sice skvělý, ale pro prostor haly snad až příliš komorní. Intimnější náladu, jíž se skupině za půlhodinu podařilo vytvořit, však rychle přebily ostré kytary a punkový náboj úvodní instrumentálky Bulletproof Cupid.

V ostřejších polohách jsou Placebo o moc jistější, Molkův hysterický "héliový" hlas vyznívá nejlíp, když pod ním zní zkreslená kytara, což potvrdily i největší hitovky večera - The Bitter End z aktuální desky Sleeping with Ghosts a Special K z předchozí Black Market Music.

Ale hlavní důvod, proč si tuhle kapelu zamilovalo publikum po celém světě, je jistě jejich bisexuální image plný nostalgie po sedmdesátých letech, kdy popkultuře kromě velkých machistických rockových kapel vládl David Bowie a jeho Ziggy Stardust.

Placebo v sobě mají dost z obojího. A i když tady byli chvilku předtím, než se do módy začaly vracet kytary, vezou se po téhle vlně moc úspěšně. Pražský koncert to jenom potvrdil.