Placebo ve skvělé formě křižují světem, aby se hrdě pochlubili s mimořádně vyvedeným albem Meds. V sobotu doputovali až na United Islands of Prague, kde jejich vystoupení sledovala i naše redaktorka Martina Moudrá. Přečtěte si její dojmy.

Těžko říct, zda bylo náročnější přežít ve zdraví to vedro nebo nářez Placeba - tedy silně přitažlivý setík, kterého se dočkala narvaná Branická louka v rámci vyvrcholení festivalu United Islands of Prague.

Nakonec nevadilo ani neskutečné horko, ani poněkud zkrácená verze téhle dekadentní show, která podle pořadatelů měla trvat minimálně 90 minut, přičemž ve skutečnosti byla jen na minut 70, a to ještě s odřenýma ušima. Nicméně to, že Placebo byli avizovanou největší hvězdou festivalu, by poznal i důchodce na procházce za plotem.

Kromě vylepšené scény (i když ne ve velkém pojetí kapele vlastním, ale adekvátně festivalovému koncertu) a mega aparatury (les vystavených kytar střídal Molko paralelně se servírovanými songy) dokládal výjimečnost koncertu i vysoký nárůst sobotního obecenstva. A když se mini postava panenky Briana Molka objevila na stagi, všechno bylo okamžitě naruby. Kluk s charismatem na rozdávání a s make-upem na líčku si svůj český fan club (s vydatnou podporou zahraničních obdivovatelů) podmanil jediným zamrkáním a kytarovým riffem. Pro začátek s velmi aktuálními a velmi chytlavými Infra-Red, Meds nebo Song To Say Goodbye.

Letošní album Meds, které přehráli téměř celé, proložili staršími kousky jako Black-Eyed, Every You Every Me, krabičkou cigaret a slušnou světelnou show. Jinak temná náladovka britské trojice Molko – Olsdal – Hewitt se zařezávala naléhavě do hlavy tak, že člověk chtěl po chvíli víc a víc. Což je přesně to, o co se trio, doplněné pro koncertní účely do počtu pětice, snaží – dělat hudbu nepodbízivě návykovou.

Jejich dráždivá směska syrového punk-rocku a chladné elektroniky vyústila nakonec v předčasný přídavek Running Up That Hill (Kate Bush má z jejich verze určitě radost), stařičkou 36 Degrees v upravené, zpomalené verzi a Twenty Years. A prostředí setmělého břehu Vltavy bylo téhle příjemně depresivní a snad skoro kultovní partičce dobře padnoucí kulisou.