František Reismüller François
United Islands - Sobota na Red Islandu patřila Placebu. Bylo to slyšet i vidět, bylo to svým způsobem cítit.
Šlo to z návštěvníků, kterými se Branická louka slušně zaplňovala už od tří hodin, ačkoli spousta z nich se skrývala ve stínu pod stromy, aby unikla pekelnému horku na žhnoucích prostranstvích před A i B stage.
Bylo mezi nimi možno zahlédnout lidi tak či onak stylizované do image Placeba - a ne že by jejich černé oblečení bylo bůhvíjak záviděníhodné. Ale i z ostatních tak nějak vyzařovalo to, že TO přijde až po západu slunce.
A šlo to i z řad interpretů. Za všechny lze jmenovat třeba Gregoryho ze Southpaw, který v závěru jejich vystoupení vzkázal publiku: "Užijte si Placebo, bude to určitě skvělej zážitek!"
Měl pravdu, to se mu musí nechat. Placebo sice měli hodně dlouhou zvukovku, ale to aspoň poskytlo čas na úplné zaplnění prostoru před hlavní stage nedočkavými fanoušky. Dočkali se a nutno podotknout, že tak přesný začátek se u hvězdy takového kalibru jen tak nevidí. Brianův i Stefanův kytarový park byl nachystán - a v tom okamžiku byli nachystaní i majitelé nástrojů.
Placebo nejsou tak docela tři, co se koncertních vystoupení týče. Po stranách stáli doprovodní hudebníci, ale i přesto bylo zřejmé - na pohled i na poslech - kdo tu hraje hlavní roli. Malý a velký, Molko a Olsdal, kytara a basa, nebo dvě kytary. Jenom Steve Hewit za těmi bubny tak trochu zanikal, ačkoli slyšet ho bylo zřetelně.
Přehráli v podstatě celé aktuální album Meds, překvapivě včetně pomalé Follow The Cops Back Home. Na publikum to evidentně účinkovalo jako injekce euforii způsobující drogy; a ten pocit, to opravdu nemohlo být placebo. I kapela si rychle všimla, jaký má jejich hudba efekt - jak skvěle se "ladies and gentlemen of United Islands of Prague", jak nás všechny Brian Molko označil, baví.
Ostatně jeho kreace na pódiu dokazovaly, že sám vystoupení prožívá srdcem i tělem. Poskakování, padání na kolena, pobíhání, shazování mikrofonu, všechno možné. V jednu chvíli seskočil z pódia do uličky pro fotografy, dozpíval tam song a pak někam zmizel.
"I lost the singer! Shit!" okomentoval to Olsdal. Nicméně o minutku později se zpěvák objevil - musel to obejít, protože při své výšce neměl šanci přes dva metry vysoké pódium vyšplhat předem.
Po necelé hodině skončili Placebo hlavní část, potom přidali ještě tři songy. Nicméně ani nová verze 36 Degrees z jejich debutu ani Twenty Years z výběru singlů už neměly tu sílu jako jejich předchůdci. Možná proto, že jsou to povahou písně spíš pomalejší, byť hodně hlučné.
Devadesát minut vystoupení kapela nedodržela, nicméně i těch pětasedmdesát bohatě stačilo na strhující kytarový zážitek. A další z vrcholů festivalu.