Placebo – Interview s BM – časopis Reax

11.8.2007 Ford Amphitheatre, Tampa

Interview vedl Scott Harrell www.reaxmusic.com

Během poslední dekády si Placebo unášeni proudem zaflirtovali s Davidem Bowie, zahráli si od androgynního glam rocku ,hip-hop rytmy či  vzpurný americký rock. Nakonec dosáhli postavení superstár prakticky všude kromě Ameriky, ve které je teprve ochutnávají. Letošní léto se skupina podílí na největším turné po státech coby partner metalových vzbouřenců Linkin Park na mini-festivalu jedenácti kapel Projekt Revolution.

Dostalo se mi během letošního turné Meds po USA zvláštní příležitosti po telefonu mluvit s hlavní ikonou, frontmanem a autorem textů Brianem Molkem, seznámit se přirozeným neklidem jejich hudby a stát se pojítkem mezi Placebo a americkou základnou jejich fanoušků. Díky pár drobnostem (a rozhovoru Molka s hotelovou pokojskou plynulou francouzštinou) jsem pochopil, co bude během našeho rozhovoru následovat.

REAX:  Během turné jste měli na pódiu pozvané vyjimečné muzikanty. Neměli jste pocit, že jste ochuzení a nazí ,když jste se při nahrávání sešli  pouze vy tři ?

BM: Po prvním albu jsme cítili, že bubny, basa a kytara nás trošku limitují. A to byl začátek našeho milostného vztahu s technologií. A tak jsme začali objevovat všechny ty synťáky a elektroniku, profi-pomůcky, průmyslové vybavení, což vyústilo v naše čtvrté  studiové album Sleeping with Ghosts, které bylo pěkně vytvořeno v počítači. Což není rozhodně špatně.

Když přišel čas udělat Meds, už jsme měli nahraných pár skladeb pro kompilaci singlů 04´Once More with Feeling, a tak jsme trochu cítili, že i nadále  hodláme naplno pracovat tímto pro nás velkým rockovým způsobem. Jenže to se změnilo pod vedením producenta Dimitri Tikvoie, který byl přesvědčen, že je pro nás důležité vytvořit album podobně, jako to bylo u alba prvního, a na tom bylo  postaveno vše ostatní. On cítil, že technologie se pro nás stala pohodlnou cestou, a abychom mohli tvořit, potřebovali jsme opět  více zariskovat a dát se zase dohromady, abychom byli coby kapela opět více duševně i hudebně spjati.

A tak jsme nahrávali tak živě, jak to jen bylo možné. Ani jsme se toho tolik neobávali, protože už jsme spoustu času strávili živě na různých vystoupeních, kde jsme své skladby hráli pouze za doprovodu piana a pár dalších drobných nástrojů. A díky tomu jsme mohli jít až k jádru věci. A to je něco , co můžeš dělat pouze, pokud své písně opravdu vnímáš a stojíš si za nimi.

REAX: Samozřejmě, Placebo má ve své tvorbě nenahraditelné zvukové prvky, které jsou naprosto rozpoznatelné a které vám dodávají další stylistický význam. Existují další věci, které má Placebo coby  "obchodní značku", nebo se u vás jedná o přirozenou charakteristickou identitu?

BM: Ne ,my o tom opravdu takhle nepřemyšíme, jsme jen otevření. A hlavně se snažíme nevykrádat sami sebe.

REAX: Coby kluk z Floridy, musím se zeptat, co tě přivedlo k nápadu zazpívat si v písni Meds s Alison Mosshart z The Kills. Je to kamarádka?

BM: Jasně, Alisson je kamarádka....zpřátelili jsme se nedávno. Díky Jamie Hiceovi, což je její zločinný partner. S Jamiem se známe asi sedmnáct let. Chodili jsme spolu na univerzitu, sledoval jsem jeho tvorbu i to, jak přebíhal z kapely do kapely, dokud nenašel Alison a nezaložili spolu The Kills.

REAX: Pamatuju si ji, když jsem v devatenácti poslouchal její punkovou kapelu Discount z Daytona Nota – teda oni byli spíš z Vero Beach.

BM: Mám pocit, že ona hrála předtím v mnoha kapelách.

REAX: Když mluvíme o současnosti, ve spojitosti s novým albem Meds se hodně mluví o tom, že jste vyzráli, nebo spíš , že jste přestali dávat důraz na vizuální a slovní provokaci. Ale mě se díky významu vašich textů spíš zdá, že si pořád užíváte odíráním nánosu, což někteří nazývají ošklivou krásou současné lidské přirozenosti.

BM: To je velmi dobrý způsob, jak to sdělovat. Já nesnáším slovo : zralý, to je stejné jako se slovem sýr. V Anglii, když  dostanete zralý čedar, tak je to sýr. Domnívám se , že tohle je jedno ze slov, které žurnalisté nadhodnotili.

A zejména si nemyslím, že jsem se ze začátku snažil provokovat. Jen si nemyslím, že jsem byl tak dobrý textař jako teď. To, co  jsem v minulosti skládal, bylo spíš velmi nezvyklé; a taky jsem používal ne zrovna běžná slova. Spíš jsem zachycoval to, co se dělo, což bylo trochu temné; rozhodně to nebylo šťastné. Ale nebylo to jen teenagerské skládání,to si nemyslím, takže by se neměla na to takhle odděleně zaměřovat pozornost. Jsou to velmi lidské nahrávky o zneužívání, závislostech a strnulosti. Vážně to nebylo skládání pro večírky, ale ani si nemyslím, že se jedná o emo nahrávky.

REAX: Ale z hlediska hudební mluvy, písně jako Infra-Red či Because I Want You patří mezi ty nejvíce pozitivní, co jste kdy napsali.

BM: To jo, ale pořád děláme věci jako Teenage Angst z první desky, která byla z hudebního hlediska víc veselá, ale z básnického hlediska spíš opak. Vždycky jsme si spíš užívali, že naše tvorba je dvojaká, že z ní máte zmatené  pocity. Asi se skutečně obracíme k lepšímu, protože tak se právě....... stejně  cítím v životě.

REAX: Máte pocit, že se posouváte spíš k vyprávění archetypálních příběhů , a nebo je vaše tvorba pořád hodně autobiografická?

BM: Vyprávím příběhy. Trochu jsou vymyšlené, jsou to takové krátké příběhy. Ale všude, kde se učíte tvůrčí psaní, říkají, aby jste psali o tom, co znáte, a tak píšu o situacích a lidech , které jsem  viděl ve skutečnosti, prostě to, co vidím okolo ..... o problémech, citových potížích.  Promítají se tam všechny věci, které jsem zažil, moje podstata i zážitky, prostě moje vlastní zkušenosti. Ale nejsou to útržky stránek z mého deníčku,  jsou to prostě postavy se svou vlastní povahou, chápete?  Je tam to, čím si procházejí, co si oni prožívají, a rozpor, který zažívají je to, co mě zajímá. Myslím si, že nejdůležitější je přes to přejít.

REAX: Má vůbec být citované-necitované „cupování Států“  velkou částí programu Placebo?

BM: Jasně, stejně jako v každé jiné zemi.

REAX: Nemáte pocit, že když jste ve Státech poněkud méně dosažitelní ,narozdíl od ostatních velkých kapel,  že jsou vám američtí fanoušci  daleko více oddaní, jako kdyby se jednalo o malou tajnou společnosti?

BM: Jo, to souhlasím; souhlasím, že je to něco, s čím nemáme v Evropě už delší dobu zkušenosti, a docela se mi to líbí. Dokonce ikdyž v Americe nemáme obrovský úspech, je to OK, protože se tu rozjel skutečně silný kult, chápete? A ikdyž teď jsme pro Státy dostupnější, pořád z toho mám takový rodinný pocit.