Když jsem si do svého přehrávače vložil nové album Meds, byl jsem skutečně překvapen. Na rozdíl od minulých alb Placeba znělo jinak, na druhou stranu si ovšem uchovalo svou jedinečnost. Měl jsem možnost hovořit se zpěvákem Placebo, s Brianem Molkem, a to jak o nahrávání alba, které neznělo tak elektronicky, o nahrávání duetu s Michaelem Stipem , a také hlavně o tom, jaké to je spadnout zpět na zem.
Daniel Robert
Epstein : Ahoj Briane, co máš právě na práci ?
Brian Molko : Bydlím v pařížském hotelu ve stylu
bordelu se 17. Století. Je vybaven
lustry té doby, červenými zdmi, všude je mahagon. Probíhá v něm focení, rozhovory. Ty jsi
pro dnešek má poslední oběť.
DRE: Chystáte
v Paříži vystoupení?
BM: Ne, jsme tady jen kvůli propagaci alba.
DRE: Jaká byla
vaše inspirace při tvorbě Meds?
BM : Během psaní textů jsem si nikdy nesedl inspirován
událostí , pocitem či okolnostmi. Spíš funguji instinktivně, a to mě také
přivádí na způsob myšlení, jak se ubírat dál či jak ke všemu přistupovat. Takže
vlastně ani nevíme, jaké motivy přijdou a co zformuje album, které vytváříme,
dokud nejsme tak v polovině natáčení. Občas to připomíná puzzle rozřezané
motorovou pilou. Každý den přicházíme do studia s novou
věcí. Zjišťuji, že skladby nakonec
vyzní jinak, než mám v úmyslu. U nás
v kapele to nefunguje tak, že si
společně sednete a rozhodnete způsob, jak budete pokračovat. My
využíváme
pocitu z hudby, a ten nás vede. Zkoušíme ze
sebe vydat to nejlepší díky
svým instinktům. Nepatříme mezi lidi, kteří si
sednou a řeknou si „fajn, dnes
napíšu píseň o politice“ nebo „ dnes
napíšu píseň o
šoustání.“ Skladba nám sama
v průběhu napoví, co máme dělat a
jak k ní přistupovat. Například naprosto netuším, co je zač Infra - Red,
protože to byla první skladba, kde jsem napsal
nejdřív texty .Až jsem dokončil první verzi, tak jsem nad ní začal
přemýšlet, co vlastně znamená. Vyklubala se z toho píseň o pomstě, ale já
si opravdu nesedl k psaní s tímto úmyslem. Tenhle způsob práce mě
baví.
DRE: Je to tak
vždycky?
BM:
Často. My nikdy neměli pevný řád. Jen se snažíme
být
sami sebou. Na začátku jsme se spíš
pokoušeli najít naši identitu, protože jsme
si naivně mysleli, že díky tomu se zvětší počet
našeho publika. Dnes se spíš
snažíme zůstat otevření tak, jak je to možné a
přitom si zachovat určitou
úroveň. Díky tomu má naše publikum pocit,
že pro ně zůstáváme přístupní.
Nenutíme je cítit to samé co cítíme
my, protože když píšeš s určitým
záměrem, nemůžeš vědět, jestli bude
stejně působit i na ostatní. Takhle to nefunguje, takže se z toho musíš
poučit a přenést se přes to.
DRE: To je
fajn, protože pro spousty muzikantů je běžné takhle pracovat.
BM: Nechci nikoho nutit, aby zkousl naši muziku. Líbí se
mi,že každý, kdo poslouchá nějakou skladbu,
si skrze ni prožívá svůj vlastní život. Ty nahraješ a vydáš píseň, je
z tebe, ale schovává v sobě tisíce způsobů pro tisíce rozdílných
lidí, a tím jsem naprosto uchvácen. Chtěl bych, aby si každý skrze naši hudbu
prožíval své vlastní životy, aby v něm vyvolávala pocity jemu vlastní. Je
mi cizí vést lidi k tomu, jak mají
naší hudbu vnímat.
DRE: Setkal si
se s lidmi, kteří si mylně vykládali vaše písně?
BM: Asi ano. Občas se
ti vyplatí, že k tobě někdo přijde s výkladem, který sis ani
v duchu nepředstavil a ty díky tomu najdeš její další význam a řekneš si „Ty vole, tak to mě ani
v duchu nenapadlo, že by to mohlo být takhle – to je vážně zajímavé.“
DRE: Meds má
v sobě docela málo elektronických zvuků.
BM: To náš producent , Dimitri Tokovoi – šílený Francouz
s ruskými kořeny, který s námi už v minulosti spolupracoval.
Pokaždé, když jsme s ním nahrávali cover verze, museli jsme uznat, že
skladby zněly lépe než na vydaném albu. Tak jsme si řekli : „Proč s ním
tedy neudělat album!“ On je poměrně neznámý, což nás zaujalo, protože díky tomu
byla naše spolupráce lepší, byl do toho zakousnutý stejně jako my. Také
tvrdohlavě netrvá na své verzi, a proto jsme se tak dobře snesli. Nebyly tu ani
generační nebo kulturní problémy. A navíc, narodil se stejný den i rok jako já,
takže jsme se spřátelili ještě před tím, než jsme začali album nahrávat. Všiml
si, že jsme díky Vinceovým syntezátorům
zpohodlněli, a tak nás dostal, když nás postavil před
zrcadlo, které nám mělo
ukázat , že jsme přece rocková skupina. Takže jsme
nahrávali ve studiu, které
od sedmdesátých let nebylo renovované, což
znamenalo, bez technologie
v pozadí. Nemohli jsme se schovávat za technologii,
museli jsme vlézt do
zkušebny a začít hrát. Tohle album vzniklo
reálným hraním, přátelstvím mezi
hudebníky a psaním písní postaru
v protikladu vzniku písní na počítači a pomocí nových
technologiím. Vrátilo nás to zpět k původnímu Placebo a prodloužilo jeho
životnost. To bylo moc dobře, protože
jsme si po dvou letech koncertování už připadali spíš jako karaoke
skupina, která hraje pro šťastné publikum. Takže je načase překopat své nové
písničky a udělat radost taky sami sebe.
DRE: Jaký byl
první den ve studiu stylu 70. Let?
BM : První týden byl docela šílený, plný nejistoty. Pak jsme
do toho vklouzli a začali tvrdě pracovat. Nakonec to bylo nesmírně hodnotné,
protože se vše řídilo ručně, což přineslo jiný zvuk, který by jste
počítačem nenahráli.
DRE:
Předpokládám, že s Michaelem Stipem se znáte už déle.
BM: Jasně, setkali jsme se poprvé v roce 1998, když produkoval Velvet Goldmine, ve kterém jsem měl malou roli. Stali jsme se pak přáteli a tak to vydrželo až dodnes. To, že s ním chceme spolupracovat nás napadlo v tom hotelu, ve kterém jsme se s REM spřátelili. Bylo to tak, že jsme napsali píseň, která byla vhodná , aby se natočila jako duet. Jenomže jsme si nebyli jistí, jestli ji vůbec na album zařadíme, jelikož jsme pořád nemohli najít správný ženský vokál. Pak jsme se potkali s Michaelem a pak mě to napadlo : „Michael je ten pravý.“ Okamžitě nás to nadchlo, protože duetů bylo natočených spousty, jenže vždy to byl duet s mužem a ženou. Připadá nám daleko modernější natočit duet se dvěma muži. Myšlenka, že chceme do duetu Michaela , vznikla i díky jeho specifickému hlasu, který je úžasný. Protože Michael je přítel a navíc někdo, díky němuž vynikl i můj hlas, je to naprosto skvělé. Hledali jsme spíš píseň znějící až na potenciálně otřelou hranici. Opravdu to nebylo kvůli tomu, že jsme chtěli mít na desce slavnou osobnost.
DRE: Když média zveřejňovala tvůj soukromý život, řekl sis spíš „na o co!“ a nebo si měl chuť spíš všeho nechat?
BM: I když se to týkalo něčeho důležitého, nikdy jsem to
nechtěl vzdát. Nechtěl jsem lhát a předstírat, že jsem někdo jiný. Rozhodně
jsem si neřekl „no a co“. Reakce lidí mě opravu nezajímaly.
DRE: Neodhalil
jsi velkou část sebe sama prostřednictvím vaší hudby ?
BM: Je mi třicet tři a mám pocit, že se vše zrychluje. Během
těch pěti , šesti let jsem si začal chránit soukromí víc, než ve dvaceti. Je důležité za tím udělat tlustou čáru.
V textech se odhaluji jen natolik, nakolik jsem ochoten se otevřít. Ten
zbytek je mé soukromí a privátní život.
DRE: Neztratí
tímto postojem vaše tvorba?
BM: Ne, to s hudbou nemá nic společného. Ta se týká
každodenního života, a ten naše kapela potřebuje. Když nežiješ, nemáš pak ani o
čem psát.
DRE: A jak
žiješ ?
BM: Není rozdíl mezi mým chováním tady a doma. Ale když jsi
na pódiu, musíš se podle toho chovat.
DRE: A co
turné?
BM:
Připravili jsme pár skvělých malých
vystoupení
v klubech po Evropě. Hrajeme okolo jedenácti,
dvanácti písní z alba,
pak vybíráme pár starých – nově
upravených skladeb. Máme nového kytaristu,
protože nás opustil klavírista, který
odešel pracovat do kabaretu
v Londýně, takže vystoupení teď bude znít
jinak. Víc rocku, méně
technologie. Odezva je fenomenální.
DRE:Na začátku
roku Meds proniklo na internet - změnilo to váš názor na vydávání skladeb přes
internet?
BM: Ani ne. Je skutečně depresivní, když jste šest měsíců na mizině, trávíte svůj život nahráváním fakt skvělých písní a pak to nějaký kretén z Brazílie stáhne na internet. Je to depresivní tak jeden den, protože pak si uvědomíte, že nemůžete brečet nad rozlitým mlékem, ale musíte se s tím smířit. Rozumím lidské netrpělivosti při očekávání nové muziky jejich oblíbené skupiny, pokud si ovšem ti lidé jdou koupit album, když pak vyjde. Pak nás to v žádném případě nepoškozuje. Naopak díky tomu se Meds začalo prodávat tak rychle.
DRE: Takže uvažujete
o tom, že budete vydávat své skladby on-line?