Brian Molko	Stefan Olsdal	Steve Forrest	(Steve Hewitt)	(Robert Schultzberg)
			Hostující a bývalí hudebníci

Začátky kapely by se daly datovat již do roku 1985, kdy se Brian Molko na americké škole v Luxemburku setkal se Stefanem Olsdalem - švédským baskytaristou. Tady se v hlavách obou budoucích členů skupiny Placebo zrodil první nápad založit skupinu.

To se jim ovšem podařilo až po roce 1990, kde se náhodně Brian Molko a Stefan Olsdal setkávají v Londýně na stanici metra South Kenington a svůj pět let starý sen uskutečňují. Název kapely zní Ashtray Heart.

V roce 1991 se k nim připojuje bubeník Steve Hewitt, který ovšem současně hraje ve skupině Breed. Jeho účast ve skupině se proto omezuje pouze na bubnování na prvním demu skupiny. Skupina ovšem také touží koncertovat, a proto Stefan Olsdal přivádí do skupiny bubeníka Roberta Schultzberga, který studuje v Londýně hudební školu.

V únoru roku 1994 se skupina přejmenovává na Placebo a připravuje vydání prvního alba. Atmosféru narušují časté neshody mezi Brianem Molkem a Robertem Schultzbergem, což se projevuje i na natáčení alba.

V lednu roku 1995 skupina Placebo zaujala posluchače svým živým vystoupením v londýnském klubu Rock Garden. V listopadu pak vydávají svůj první singl Bruise Pristine. V prosinci vydávají další singl s názvem Come Home .  Nahrávka se dokonce umístí v londýnském  nezávislém žebříčku na třetím místě.

V lednu roku 1996 skupina Placebo podepisuje smlouvu s nahrávací společností Hut Recording. Členové skupiny současně zakládají svou vlastní značku Elevator Music . Ve stejném réce se vydávají na své první menší anglické turné, na kterém s nimi vystupuje belgická art-rocková skupina  Evil Superstars.V červnu jim pod produkcí Brada Wooda vychází debutové album Placebo . Singly z tohoto alba jsou : 36 Degrees, Teenage Angst a Nancy Boy. Album koncem roku dosáhne zlatého ocenění. Skupina Placebo  se dostává do vědomí Davida Bowieho. Ten jim nabídne, aby ho doprovázeli na jeho evropském turné.

V roce 1997 ze skupiny odchází Robert Schultzberg   a k bubnům opět usedá Steve Hewitt. Skupina se vydává na evropské a americké turné , jehož vyvrcholením je koncert v Madison Square Garden. Placebo  zde vystupují jako jedni z hostů na oslavě 50. narozenin Davida Bowieho. Následuje britské turné a role předskokana U2 na evropské šňuře PopMart.

V roce 1998 nahrávají a následně v říjnu téhož roku s produncentem Stevem Osbornem a pod značkou Elevator Music vydávají své druhé album Without You I´m Nothing. Singly : Pure Morning, You Don´t Care About Us, Every You Every Me, Without You I´m Nothing - David Bowie a Brian Molko ji pro singl nazpívají společně.  Skupina si získává velké množství fanoušku ve Francii . Brian Molko nazpívá singl Burger Queen ve francouzštině (kterou plynně ovládá). Režisér Tood Haynes v témže roce natáčí film Velvet Goldmine  - drama o glamrocku, ve kterém si Brian Molko a Steve Olsdal zahrají.

V roce 2000 vychází singly Taste in Men, Slave to the Wage, Special K, Black-Eyed , v říjnu vychází v produkci Paula Crocketta třetí album Black Market Music.   Skladba Spite & Malice hostuje raper Justin Warfield. Následuje velké evropské turné, které se protahuje i do roku 2001.

Rok 2002 je ve znamení hostování Briana Molka na deskách jiných hudebních interpertů. Skupina Placebo si dává pauzu.

V roce 2003  vychází singly English Summer Rain, Centrefolds,Protect Me From What I Want, I´ll Be Yours, This Picture, Special Needa a The Bitter End. V září následuje již čtvrté album v pořadí : Sleeping With Ghosts. Album vychází pod záštitou producenta Jima Abbisse  ve vydavatelství Virgin Records.

Následuje světové turné v roce 2004. Skupina vystupuje mimo jiné na festivalech V Leedsu a Readingu. V březnu 2004 vychází DVD z živého vystoupení v Pařízi ze dne 18.10.2003 v Olympii - Soulmates Never Die - Live in Paris 2003. V říjnu roku 2004 vychází Once More With Feeling (singles 1996-2004), a to jak na CD, tak i na DVD.

V roce 2005 skupina Placebo opět vyráží  na velké turné.

Rok 2006 vychází singl Because I Want You. V březnu vychází páté album -   Meds. Vzhledem k velmi příznivým kritikám aúspěšnému ohlasu posluchačů přidávají Placebo singl Infra-Red. A jak jinak - následuje velké turné. V rámci turné Placebo 24.6.2006 navštíví i festival v Praze United Islands of Prague.

BRIAN MOLKO vs. PLACEBO

Skupina Placebo vznikla v době, kdy měli Angličani celkem jiné hudební problémy než se zabývat trojicí nováčků, snažících si odkrojit si pro sebe aspoň část koláče zvaného popularita. Právě zuřila doba všemožných soubojů mezi Oasis, Blur a taky Suede a na nějaké to poznávaní přicházejících nových tváří jaksi nezůstával čas. Naproti tomu se této nepřehlédnutelné trojici podařilo vydobýt si už v té době svoje místo na výsluní, na kterém zůstali doteď.

1994 – 1997: První kroky
Skupina Placebo vznikla v době, kdy měli Angličani celkem jiné hudební problémy než se zabývat trojicí nováčků, snažících si odkrojit si pro sebe aspoň část koláče zvaného popularita. Právě zuřila doba všemožných soubojů mezi Oasis, Blur a taky Suede a na nějaké to poznávaní přicházejících nových tváří jaksi nezůstával čas. Naproti tomu se této nepřehlédnutelné trojici podařilo vydobýt si už v té době svoje místo na výsluní, na kterém zůstali doteď.

1994 – 1997: První kroky
Začátky skupiny se datují do roku 1994, když se zpěvák skupiny Brian Molko setkal s svým bývalým spolužákem švédským kytaristou a baskytaristou Stefanem Olsdalem na stanici londýnského metra v South Kensington. Později se potkali na koncertě v jednom z mnohých londýnských klubů a rozhodli se spolu založit vlastní skupinu. Na post bubeníka obsadili Angličana Steva Hewitta, který s nimi nahrál první dema, avšak plnoprávným členem kapely se stal až o hodně později.
Jejich první singl Bruise Pristine vychází v nezávislém vydavatelství Fierca Panda v limitovaném nákladě 1000 kusů, což z něho v současnosti dělá sběratelskou raritu. Skupina okamžitě začíná na vlastní náklady koncertovat v londýnských klubech. Za bicími však sedí Stefanův spolužák Robert Schultzberg, protože Hewitt byl v té době na turné se svojí skupinou.
Padesát týdnů od jejich debutového koncertu podepisují nahrávací smlouvu na album se společností Hut Recrodings a další dva měsíce stráví nahráváním písní v Dublinu a Londýně. Do vydaní alba se na trhu objeví ještě další dva singly – Come Home a 36 Degrees.
17. července 1996 vychází jejich první album a je to opravdu velmi vydařený debut. Produkce se ujal Brian Wood, který měl už za sebou spolupráci s Liz Phair, či kapelami Jesus Lizard a Veruca Salt. Společnými silami se jim podařilo dosáhnut dost pestrobarevný zvuk, což bylo prioritou nahrávaní. Občas je možné uslyšet analógové syntetizátory, a nebo také zvuky hračkářských nástrojů.
V září roku 1996 vychází další singl s názvem Teenage Angst, který svým hitovými ambicemi začíná naplňovat předpověď vycházející hvězdy. V čase prvních záblesků popularity mají už Placebo za sebou několik zajímavých koncertních vystoupení. V roku 1995 absolvovali například několik koncertů s kapelami Ash, Whale a Bush. O mnoho významnější je však koncertování s živou hudební legendou Davidem Bowiem na jeho cestách po Evropě. Ten se stal jejich velkým příznivcem a později je přizval na hostování na jeho posledním turné.
Ještě v září roku 1996 opouští pro přetrvávající neshody skupinu bubeník Robert a na jeho místo okamžitě nastupuje už vzpomínaný Steve Hewitt a skupina vyráží na čtyřměsíční turné po třinácti krajinách.
20. ledna 1997 vychází jejich další singl a první velký hit (4. místo v britském singlovém řebříčku). Jeho název je Nancy Boy. Hlavně tato píseň jim otevřela dveře do světa velkého showbusinessu – s písní Nancy Boy se Placebo objevili v programu britské BBC – Tops Of The Pops, a doteď zůstala jednou z jejich nejznámějších. Molko se však o ní vyjadřuje víc než kriticky a označuje ji „za nejhroznější písničku jakou kdy napsal“ a v roku 2003 slibil, že už ji nikdy nezahrají na živo. O rok později však slib porušil a píseň uzavírala koncerty na jejich turné v roku 2004.
Jako poslední singl z jejich prvého albumu vychází (opět) píseň Bruise Pristine
1998 – 1999: Without You I'm Nothing
Píseň Pure Morning vychází 3. srpna 1998 jako první singl z připravovaného druhého alba. Brian vysvětluje význam skladby takto: „Píseň je o takových chvílích, když začíná den, vychází slunce a všichni jsou připraveni strávit dalších pár hodin v práci. Ty jsi však na dně a cítíš se psychicky narušený celým okolním světem. Jediné, co v té chvíli potřebuješ, je aby byl někdo u tebe, objal tě a pomohl ti znova usnout.“
Ke skladbě byl natočený i velmi působivý klip, kde Brian stojí na římse vysoké budovy a rozhoduje se, jestli má skočit, a nebo ne. Nakonec skočí, ale jeho let se zastaví a on zůstane stát na stěně domu, rovnoběžně se zemí. Singl zopakoval umístnění na 4. místě v britském singlovém řebříčku a pronikl i do playlistov amerických rádií.
Ještě před vydáním očekávaného druhého albumu se na pultech objeví další singl s názvem You Don´t Care About Us, vydaný koncem zář roku 1998.
Druhé album uvidělo světlo světa 12. října 1998 a nese název Without You I'm Nothing. Album produkoval Steve Osbourne (kromě Pure Morning – produkce: Phil Vinall). Album bylo přijato velmi dobře a i z kruhů kritiků vycházeli pozitivní ohlasy. Brian se k němu vyjadřuje takto: „Na nové desce jsme se chtěli dostat trocha dopředu a nesnažit se kopírovat naše starší album. To by bylo velmi jednoduché a v konečném důsledku by mě to asi dost nudilo. Proč by jsme vlastně měli využit jen část našich tvořivých schopností a neposunout se někam dále? To by bylo dost hloupé, ne?“ Všechny texty jsou opět z pera Briana Molka, avšak hudba vznikala kolektivní prací celé trojice.
O jejich úspěchu svědčí i fakt, že byli pozvaní na několik koncertů megalomanského Popmart turné irských U2 jako předkapela. Stejné úlohy se zhostili i na koncertech Davida Bowieho.
V lednu 1999 vychází jejich další singl Every You Every Me, známý především z filmu Velmi nebezpečné známosti. Později vystoupili v New Yorku, v Madison Square Garden, při příležitosti Bowieho padesátých narozenin.
Po Every You Every Me následují ještě dva single – Without You I’m Nothing, který byl nahraný spolu s Davidom Bowiem. Posledním singlem z albumu je skladba Burger Queen Français, jde vlastně o poslední skladbu z jejich druhého albumu, jen vokály byli přezpívané do francouzštiny. Singl byl vydaný v limitovaném množství pro francouzský a belgický trh.
2000 – 2001: Black Market MusicV létě 2000 se po skoro ročním odpočinku a nahrávaní nového albumu objevuje na pultech hudebních prodejen nový singl – Taste In Men, silně inspirovaný zvukem americké industriální kapely Nine Inch Nails.
Ještě před vydáním jejich třetího alba v září vydávají další singl Slave To The Wage. Molko o něm hovoří: „Tato píseň je o individualitě, o bytí samým sebou, o víře ve vlastní sny a v to, že jich můžeme dosáhnut. Odměna potom bude o mnoho větší než když budete dělat to, co vám přikáží rodiče. Najdi si dobrou práci, ožeň se, měj 2,4 děti, 1,2 zlaté rybky, 3,6 aut. Pro mnoho lidí je to synonym osobního úspěchu, avšak mnoho lidí dosáhne určitý bod v svém živote a ptají se: „To je ono? Toto jsem chtěl?““
Jejich třetí album Black Market Music vychází 9. října 2000. Od časů Without You I'm Nothing se Placebo v očích britské hudební tlače stali nemódní a Molkův adrogynní zjev byl podroben neustálé kritice a zesměšňování. Avšak v kontinentální Evropě dosáhlo album velký kritický i obchodní úspěch. Album debutovalo na prvním místě francouzské hitparády a dosáhlo vysokého umístnění i v dalších národních řebříčích.
Dalším singlem se stává skladba Special K. K skladbě je natočen i futuristický videoklip, v kterém se zmenšený Brian vydává do útrob lidského těla. Britské hudební stanice a rádia odmítají píseň hrát, protože její název je totožný se slangovým označením drogy ketamín. Skupina vydává singl jako EP, čímž ho vlastně diskvalifikovala z možného umístněnín v singlových řebříčcích.
Britská média pokračují v rozebírání sexuální orientace trojice (Molko je bisexuál, Olsdal homosexuál a Hewitt je heterosexuál.) a jejich divokého životního stylu, který se odrazil v textech některých písní.
Kapela se rozhodla ignorovat britský trh a jako poslední singl vydává píseň Black-Eyed. Singl je však dostupný jen v kontinentální Evropě a v Británii je považovaný za sběratelský kus. V říjnu 2001 skupina ukončila turné dvěma vyprodanými večery v londýnské Brixton Academy. Potom se skupina odebrala na zasloužený odpočinek po několika rocích neustálého koncertovaní
Přestávku mezi třetím a čtvrtým albem si členova vyplnili různě, Brian Molko trávil čas DJovaním v různých evropských klubech. Kromě jiného poskytl vokály skupině Alpinestars pro jejich singel Carbon Kid a hostoval na albumu Postions francouzského projektu Trash Palace. Nazpíval písničky The Metric System a duet s italskou herečkou Asiou Argento – Je t'aime moi non plus.
2003 – 2005: Sleeping With Ghosts
Koncem ledna 2003 se v rádiích a v televizi začal objevovat nový, v pořadí už dvanáctý singl skupiny – The Bitter End, který sliboval návrat k rockovému zvuku debutu. Avšak nové album Sleeping With Ghosts mělo diamtetrálně odlišný zvuk. Produkoval ho Jim Abbiss, známý třeba svojí spoluprací s interprety působícími v oblasti elektronické hudby (např. Björk, UNKLE, Sneaker Pimps a jiní). Elektronika a některé experimenty však zklamali některé skalní fanoušky, včetně těch, kteří očekávali návrat ke kytarovějšímu, surovějšímu zvuku prvních desek.
Album se ve Velké Británii prodávalo dobře, avšak větší úspěch zaznamenalo na kontinentě. Ve Francii se opět vyšplhalo na první příčku a v řebříčku zůstávalo skoro rok. Skupina vydala další tři singly – This Picture, Special Needs a English Summer Rain.
Skupina absolvovala svoje první koncertní vystoupení v Mexiku, kde se stali doslova nejžádanější skupinou od čas Beatles.
V říjnu 2003 skupina natočila jeden z koncertů svého vyprodaného francouzského turné v pařížském Palais Omnisports de Bercy-Paris a na jaře 2004 ho vydala na DVD pod názvem Soulmates Never Die: Live in Paris. DVD zaznamenalo velký úspěch a stalo se vůbec nejprodávanějším DVD nosičem vydavatelství Virgin Records.
Následoval poslední singl, a to píseň Protect Me From What I Want přezpívaná v francoužštině pod názvem Protège-moi. Skupina svěřila natáčení videoklipu skandálnímu francouzskému režisérovi – Gaspardovi Noému. Videoklip s pornografickým obsahem zakázali všechny francouzské televize a nakonec vyšel v limitovaném množství na nosičích DVD s francouzským hudebním časopisem Les Inrockuptibles.
Na podzim 2004 se skupina rozhodla ohlédnout za deseti roky své kariéry a rozhodla se vydat kolekci všech svých singlů na CD a DVD. 30.listopadu 2004 vychází Once More With Feeling: Singles 1995-2004. Kompilace obsahuje všech 17 singlů skupiny a dvě nové skladby – Twenty Years a I Do. Limitovaná edice na dvou CD discích obsahovala dalších 10 oblíbených remixů kapely.
Na podporu prodeje skupina odehrála několik koncertů, poslední z nich se odehrál ve vyprodané londýnské Webley Aréne. Na koncertu spolu s kapelou vystoupil i zpěvák legendární skupiny The Cure – Robert Smith.
Na jaře 2005 skupina absolvovala krátké turné po krajinách Jižní Ameriky. 2. července 2005 Placebo vystoupili na koncertě Live 8 ve Versailles u Paříže.
2006: Meds,
Placebo nahráli své páté řadové album s názvem Meds, které oficiálně vyšlo na trh 13. března 2006. Šokuje songami: Meds, Infra-Red, Drag, Space Monkey, Post Blue, Because I Want You, Blind, One Of A Kind, Song To Say Goodbye...
2007: Světové turné včetně USA, Steven Hewitt opouští Placebo,
Placebo se vydávají na turné po celém světě. Příjemně je překvapí úspěch v USA, který byl pro ně tolik vytoužený. Díky tomu vydávají v USA reedici svého alba. Jejich cover Running Up That Hill má v USA velké úspěchy. Jejich turné nakonec končí nad očekávání úžasně. Linkin Park je přizvou k účasti na The Projekt Revolution, kde Placebo kromě Linkinů vystupují také s My Chemical Romance. V září 2007 odehrávají poslední koncerty. V té době už nejspíš tuší, že jsou poslední alespoň vzhledem k aktuální sestavě. O několik týdnů později totiž oficiálně sdělují, že skupinu (již podruhé) opouští bubeník Steve Hewitt.
2008: Současnost.
V roce 2008 si po náročném turné dávají Placebo delší pauzu. Kromě toho, že stále hledají náhradu za Steva Hewitta, připravují se na nahrávání nového alba. 6.8.2008 oficiálně sdělují jméno nového bubeníka. Stává se jím bývalý bubeník skupiny Evaline, Steve Forrest. Zároveň oznamují, že již pracují na nahrávání nového alba, a to pod producentskou taktovkou Davida Bottrilla.

část převzata z http://www.supermusic.sk/skupina.php?idskupiny=776